masc. εἰδ-ώς a perf. oι-δα z koř. ṷei̯d-, skr. ča-kr-vas z koř. ker- atp., srov. Brugm. II. 410 sl. To proniká i do slovanštiny v dokladech, jako jsou: stsl. izvlъkъ CodMar., oblъkъ tamt. a j. z koř. velk-; otъvrъgъ tamt., povrьgъ tamt. a j. z koř. verg-; otъvrьzъ tamt. a j. z koř. verz-; počrъpъ tamt. a j. z koř. čerp-; brьgъše Supr. z koř. berg- inf. brêšti curae esse; počьtь Supr. česk. čet fem. četši z koř. kei̯t- (Brugm. II, 1039); č. kvet fem. kvetši Us., ze staršího kvьtъ, z koř. kṷei̯t-; stsl. šьdъ č. šed fem. šedši z koř. slovanského ched- (stupňovaného v chod-); stsl. pьnъ, (j)ьmъ atp., stč. pen, (j)em fem. penši, (j)emši atd., z koř. slov. pen- (stupň. pon-) (j)em- (zdlouž. v jēm- v stsl. jama č. jáma) atd.; stč. dem fem. demši, nademſſe sě Ol. Deut. 1, 43, ze staršího dъmъ, z koř. dom-; stsl. mьrъ atp. z koř. mer- atd.; stsl. byvъ č. byv z pův. bhū-ṷ-, z koř. bheṷ- (stupeň oslabený bhu-, zdloužen v bhū-, jako v skr. part. ba-bhū-vas- Brugm. II, 410). Ale analogií vniká sem také stupeň neoslabený a jest na př. stsl. izvlěkъ Zogr. česk. vlek fem. vlekši (z vlêk-), stsl. brêgъ Supr. atd. Srov. Wiedem. 130–132.
6. Jsouc ve funkci attributivní nebo v zastoupení substantiva participium toto přijímá sklonění složené, na př. stsl. pl. nom. pristrašьni byvъše mьnêachą duchъ vidęšte ἔμφοβοι γενόμενοι Luk. 14, 37 a jakože prêdašę namъ byvъšei iskoni samovidьci oἱ ἀϱχη˜ αὐτόπται γενόμενοι t. 1, 2 atd.
V češtině tvarů takových v textech doby starší není. V DialBoh. psáno: přěbraná šlechetnost wybyehſſa z přiebytka všeho světa a poſtupywſſy ſſwyeczkych wyeczi wraczila ſye geſt 18ᵃ; ale to není tvar vyběhšá, nýbrž omyl m. vyběhši, jak svědčí smysl a kontext, v. Listy filol. 1896, 326 sl. V PassKlem. zase psáno: ona na korab wſyedſſye 140ᵃ, Kristina wzemſſye 143ᵃ, Savina na zemi padſye 196ᵃ; ale opět to není tvar sem hledící -šie, nýbrž odchylka místo -ši (v. v § násl. č. 3), jak zase svědčí kontext příslušných míst a dále ta okolnost, že písař PassKlem. také jindy psává ye místo i, í, na př. wſſyczknye m. všickni omneš 92ᵃ, o ňem ſye pyeſſe m. píše 188ᵃ a j. Teprve v nové češtině spisovné vyskytují se tvary sem patřící, šťastným napodobením slovanštiny ostatní, kde tvary takové jsou, zvláště ruštiny, na př. (milec drahocenný) byvší slíben od té ženy A.Marek (v básni »Kajícná« 1814, v. Jakubec: Ant. Marek 161), rodičů nepomyslivších Květy 1834, 128, úkazem objevivším úlohu t. 255, vrátivší se majitelé Pal. 3, 2, 374, poslové od krále Kazimíra přišedší t. 4, 2, 569, při zmáhavších se půtkách t. 386, hrad náleževší rodu (Slavníkovu) TomP. 1, 37, všemi v té krajině stávavšími t. 32 atd.
41. O participiu tomto v češtině ještě zvláště.
1. Tvary jeho v češtině jsou jenom sg. nom. masc. nes, nosiv, fem. nesši, nosivši; neutr. stč. jako masc., nč. jako fem.; plur. nom. nesše, nosivše pro všecky rody; a v du. nom. totéž, t. j. plurál brán také za duál;
