O dalším pak postupu, jak se tu šířilo nové –ci, -c, poučují tato data:
Šimon Hájek (1547, podle Včelínova opisu z r. 1631) učí, že při neutru může býti part. masc. nebo fem., na př. hovado tyje leže nebo ležéci Háj. Šim. 205; v bibli Br. je ještě: všeliké tělo aby ſłyſſe hłas Boha živého měło živo býti Deut. 5, 26, ale pravidlem je pro neutr. již tvar fem., na př. zavrženo gſucy Ezech. 22, 16; Drach. (1660) konstatuje, že někteří mají po neutr. tvar stejný s masc., jiní s fem. str. 132, uvodí neutr. ffaukage 97, sedě 114, hnige i hnigjc 106, jinde fem. a spolu neutr. gſaucy i gſauc 84 a praví, že neutrum idem est cum masc. et fem. 126; Nudož. (1603) má v paradigmatech veskrze tvar fem. také pro neutr., zná také způsob starší: slunce vzcházeje atd., ale pokládá jej za chybný 54ᵃ; Rosa (1672) má tvar fem. také za neutr., a neutr. weda pokládá za chybu str. 136, semeno padna v evang. Jan. 12, 24 je prý errore positum; Dolež. (1746) má neutr. wołagic, miługic, pigic, buduc 100, 102, 108, 112 a j. ; podle mluvnice Tomsovy (1782) je tvar sem patřící volaje, někdy volajíc str. 259, v paradigmatech wolage 256, leže 281, hyna 313; podle Chládkovy (1795) trhajíc neb trhaje str. 88; podle Thamovy (1801) wolagic neb wolage str. 100, hynauc neb hyna 110, podle téhož Neueste Methode (1811) je neutr. leže, chodě, uče, ſlyſſe str. 57; v Dobr. Lehrg.¹ (1809) str. 320 a ²(1819) str. 245 sl. konstatuje se kolísání; v Nejedlého Gr. (1804) str. 246 je nesa, bera, miluje, píše atd. masc. i neutr., a na str. 247 konstatováno kolísání; Pelzel (1798) str. 87, 95 a j. má neutr. jako fem.: neſauc, wolagjc atd., tak také Šmitt ve své mluvnici (1816), a na tom usus zůstal.
5. V sing. nom. fem. je koncovka náležitá -ci: nesúci, tešúci, trpieci atd.; ale vedle -ci vyskýtá se od XIV. stol. také -c, a toto je v nč. pravidlem: nesouc, tešíc, trpíc atd. Srov. III. I. str. 295–296.
6. V plur. nom. je pravidlem koncovka -ce: stč. nesúce, tešúce, trpiece atp., nč. nesouce, tešíce, trpíce atd. Někdy však bývá také zde odsutím samohlásky -c m. -ce, na př. anděli sú mě utieſſyecz mněli Hrad. 39ᵇ, židé rzkucz Vít. 38ᵇ, (žáby) biechu zadagic Baw. 64 atd. Usus nč. (spisovný) zachovává -ce. Srov. opět III. I. str. 298.
7. V nč. nesouc-, tešíc-, trpíc- atp., stč. nesúc-, tešúc-, trpiec- atd. je kmenová koncovka dlouhá, jak svědčí hojné doklady ze všech dob jazyka českého, na př. nalezuucz Pass. 16, slibugijcz t. 455, bohu sě modleecz t. 57, lzijcz Štít. uč. 45ᵇ, ſneſvvcz Štít. ř. 138ᵃ, vprvvcz t. 71ᵃ, ponuknvvcz t. 132ᵇ, rozvmyegijcz t. 47ᵃ, przyſluſſegijcz t. 74ᵃ, magijcze t. 7ᵃ, czakagijcz t. 25ᵃ, klekagijcz t. 165ᵃ, pleeſſijcz t. 37ᵃ, wzdyſſijcz a ſlonijcz t. 70ᵃ, obrzezzijcz t. 38ᵇ, newrtrzijcz t. 148ᵇ, mylugijcz t. 43ᵇ, pamatugijcz t. 168ᵇ, ſlyſſijecz t. 4ᵃ, ſlyſſijecze t. 79ᵃ, zrziecz t. 13ᵇ, zrziecze t. 25ᵃ, obratijecz sě t. 12ᵇ, wyerzijecze t. 79ᵃ, chwaleecz t. 93ᵃ, myſleecz t. 76ᵇ, rzkúce BiblB. Mark. 8, 16, t. 8, 28, gmagíce t. 8, 18, chodýece t. 8, 24, mluwíece t. 9, 4, neſuvcz Pror. 21ᵇ, rzkuvcz t. 5ᵃ, rzkuvcze t., prodadaucz
