atd. Us. Part. psán a pisán : hřiech pſaan jest Pror. 65ᵇ, cos’ mu bě načele pſano AlxV. 899, pſano Kremsm. 93ᵇ, napſany budú ŽKlem. 138, 16 atd., psán Us.; piſano to buď ŽKlem. 80ᵇ, o tom mámy piſano Pass. 447, máme v knihách piſano Alb. 62ᵇ a j. Někdy zdá se, že tvar pisa- liší se od tvaru psa- významem iterativním ; ale příklady jiné tomu zase odporují. Byl tedy stupeň pis- v praes., impt. a part. -nt, a stupeň pьs- v tvarech ostatních, t. j. v tvarech t. zv. infinitivních (v češtině je tu i impf.); srov. inf. lzáti praes. lížu, stláti stsl. stьlati praes. steľu atd. Tvary inf. pisa- jsou podle toho novotvary vzniklé podle praes. atd., třeba že velmi staré. Naopak jsou dial. novotvary zase podle inf. atd. ustrojené: praes. pšu, -eš atd., impt. pši, part. pša BartD. 1, 29 (pomor.), t. 51 (dol.), t. 86 (stjick.), t. 92 (kel.), t. 2, 3 (sazem.), t. 31 (holeš.), t. 54 (přer.), t. 151 (slavk.) a j.
Ob. a dial. také: kousati-koušu v. § 148, kmásati škubati-kmášu BartD. 1, 79 (rožn.), knísati se houpati se – péro sa kníše za širákem t. 222 (mor.-slc.), kolísati – já kolíšem (kolíbám) Duš. verb. 364 (slc.), hlásati-hlášu (sděl. F. Joklovo).
173. Inf. -gati, -hati, praes. -žu atd.
Na př. lháti stsl. lъgati. Praes. lžu, -iu, -i atd., stsl. lъžą atd.: sg. 1. ač Davidovi selzu si mentiar ŽGloss. 88, 36, ač ſelziu ŽKlem. tamt., ač ſelzy ŽWittb. tamt., ŽKap. tamt., já lzi JeronMus. 8ᵇ, vizte lьžilitь si mentiar Hlah. Job. 6, 28, nelzi non mentior Koř. Řím. 9, 1, t. 2. Kor. 11, 31; nč. lžu Us.; 2. lžeš, 3. lže, pl. 1. lžeme, 2. lžete Us. stč. i nč.; pl. 3. ſelziu tobě nepřietelé tvoji t. j. selžiú ŽKlem. 65, 3, wzelzy ŽWittb. tamt., ſelzy ŽPod. tamt., selьži Hlah. tamt., (kostečníci) vždy lzy a přisahají t. j. lží Hrad. 115ᵇ, wzelzy Štít. uč. 8ᵃ, mnozí lzy t. j. lží t. 112ᵃ, ústa která lzý t. 61ᵇ, ústa kteráž lži ŠtítOp. 417, ústa která lьžii Hlah. Sap. 1, 11, svými ústy milují jeho a srdcem svým lzzy jemu JeronMus. 14ᵇ, (kněží) ſelžij ChelčP. 206ᵃ, lžij t. 163ᵇ (2) atd.; bez přehlásky: lžou Us. – Impt. lži, lžete Us. stč. i nč.: nelži, nelžite Hoš. č.-mor. II, 103. – Part. lžě, lžúc-: budú proti vám mluviti lzijce Krist. 38ᵃ, lzíj́cz na tě Štít. uč. 45ᵇ, řkúc vše zlé a lžic ŠtítOp. 394, zlé dějí proti vám lzycz ŠtítVyš. 7ᵇ, lzzicz lidu mému Ol. Ezech. 13, 19, lzzucze EvOl. 224ᵃ, řkú zlé proti vám lzyce mentientes Koř. Mat. 5, 11, lžíce Kladr. tamt., lzyce mně o ňem Nikod. 93ᵃ, (baby) řekly lzycz Comest. 53ᵇ; nelža BartD. 2, 61 (kojet.). – Mylnou analogií podle mohu, móžeš atp. vzniká praes. sg. 1. lhu: lhu mentior Drach. 103, Rosa 193, Dolež. 91 atd.; pl. 3. lhú: (kněží) lhu ChelčP. 216ᵃ, (kněží) ſelhu t. 173ᵃ, oni ſelhu t. 170ᵇ, oni lhau RokycMus. 574ᵇ, lhau 193 atd.; part. lha, lhúc-: lha Dolež. 93, lhúce HusE. 3, 251, lhúce KřižA. (Polívka, Dvě povídky 97), velhúce VšehJ. 438, łhauce Br. Ezech. 13, 19, a lhaje, lhąjíc- Tomsa 336; nikoli také impt. lzi, lzěte. Mylného novotvaru zastávají se
