impf. klách, na př. pole, kdežto klachu TandZ. 180ᵇ; aor. klach: (Mazaeus) o jednoho kopie przyekla, v druhého nóž do pyeſty wekla AlxV. 1598 sl., jeden pohan prokla jeho bok Hrad. 92ᵃ, Abner zakla jeho v lóno Comest. 140ᵇ a j. (v Comest., je také: Eleazar.. hna pod slon i zakole jej 208ᵇ, buď praes. místo aor., nebo aorist chybně podle praes. utvořený); inf. kláti: sám sě proklaty DalC. 21; part. klal: kopím (bok) proklal Krist. 103ᵇ, kopie ješto jeho bok proklalo ML. 39ᵇ, že ho (Neklana) s koně nikdy neklaly byechu DalC. 17; klav: klaw DalC. 94 (viz při part. praes. kole); klán: Laumedon zaklan spade s koně Troj. 33ᵇ, adj. bok proklany Krist. 110ᵃ; subst. klanye DalC. 84. – Praes. koľu atd. zaniklo a nahrazuje se z novotvarého koliti; toto se utvořilo podle impt. kol a part. kole, jež na pohled k němu ukazují: skoliti někoho, skolím jej atd. Us.
mel-, praes. meľu atd., v. v § 96.
mumlati: mumleme jako nedvědi Br. Jg., part. jako lev řeva, muml, Kat. v. 3140.
pichlati palpare: praes. ktož smolu v rukú pichle, zprzní se ŠtítOp. 306, Čechové vše to (nepřátelské kněžstvo atd.) krmí, pichli, a’ni je všemu světu hyzdí RokycKl. 390ᵃ; part. nesnadné jest smolu pychlijcz nezlepiti se Štít. ř. 222ᵇ. Zaniklo.
sláti, ze sъlati. V češtině -ъ- zaniklo a v tvarech, které měly sъl-j-, bylo tedy sl-j-, jež se změnilo v šľ-: praes. šľu proti stsl. sъlją atd. Vlivem trvám subst. posel stsl. posъlъ a podle stláti-steľu vniká sem -e- a bývá někdy šeľ- místo šľ-. Praes. sg. 1. šľu, šeľu, -li, -lu, 2. šleš, šeleš, šéleš atd.: jáz slyu anděla svého Pass. 277, zuby zvieřěcie weſſliu v ně ŽKlem. Deut. 24, jakož poslal mě otec, i já ſſeli vy EvZimn. Jan. 20, 21, já ſſely Pror. Jer. 29, 17, já ſſly t. 26, 5, já wſſly tě t. 28, 16, já poſſly rybáře t. 16, 16, (já) ſſelu své přátely BrigF. 68, (já) po tě poſſli Apoll. 138ᵇ, (já) poſſli mor Br. Lev. 26, 25, poſſli syna mého t. NZák. 150ᵃ, (já) pošli ČernZuz. 118, pošlu t.; proč lidi neznámé přěd bóh seles Pass. 489; Uiſſle slovo své ŽKlem. 147, 18, ſſle je v oheň Štít. uč. 6ᵃ, listy které on (král) ſſele své králové t. 5ᵇ, k nám hospodin posly ſſele Štít. ř. 246ᵃ, najprv ſſele bóh své posly t., jemu ten dar ſſeele t. 48ᵃ, jenž ſſele posly své Pror. Ol. Isa. 18. 2, (Kublaj) posly ſſle Mill. 70ᵃ, slee mittit ŽWittb. 147, 17; boha, k ňemuž tě ſſelem mittimus Pror. Jer. 42, 6; píší a ſſelij listy mezi sebú Štít. ř. 95ᵇ, šlechtici královi dary ſſlij Mill. 61ᵃ, (starší města) poſſlj pro toho Br. Deut. 19, 12. Impt. šli atd.: poſli mittat ŽKlem. 19, 3, poſſlem Ol. 1. Par. 13, 2, poſliete mittite Koř. Dan. 13, 29. Part. šle atd.: (já) sem slal k nim proroky v noci vstávajě a ſſele Pror. Jer. 29, 19, slal sem k vám sluhy mé vstávajě na úsvitě a ſſele a řka t. 86ᵇ, slal sem k nim proroky v noci vstávajě a ſſele a řiekajě t. Jer. 44, 4, řečmi milost ukazoval uče, listy ſſele, modle sě Štít. ř. 60ᵃ, posla před sobú nepoſſlycz Štít. uč. 152ᵇ, ſſlijcz druh druhu své krmě Ol. Esth. 9, 19, šelicь Hlah.
