tamt., šlíce Tovač. 168, wyſſlice Háj. 17ᵃ; novotv. poſſlauce Froz. 60 a j., podle novotného praes. pošlu. Nč. praes. pošlu, -eš atd. pl. 3. pošlou Us.; archaisticky pl. 3.: že pošlí, koho chtí, do nebes TomP. 3, 462, ti ať se obešlí t. 535. – Impf. slách: ona listy často ſlaſſe Pass. 54 atd.
stláti. Praes. stelu, steleš, stéleš atd : tu sě nám nevhod ſtele Kat. v. 1396, kdež ſteele tu sám leehá VšehK. 169ᵃ (l̇ = l netvrdé), jede-li (kán) skrze město, všady poſtely ulice koberci Mand. 69ᵇ, ti sobě cestu ſtelij ChelčP. 60ᵇ, naſtelij listí Háj. herb. 220ᵃ; nč. stelu pl. 3. stelou, part. stele, stelíc- a trvám také novotv. stela, -ouc-.
šmatlati: praes. ſſmatle BarlA. 7, sotva nohami šmatlete ŽerKat. 167.
viklati: praes. (já) vikli se Jel. Jg., loďka sebú na moři wykle Orl. 143ᵃ, (zuby) sě wikli LékB. 186ᵇ, zuby wiklij se Háj. herb. 169ᵇ, bohové wiklij se Alxp. 22; nč. praes. viklu a -ám, impt. vikli a -ej, part. -aje.
vrtlati reptati: praes. vrtľu atd., pl. 3. nemúdří wrtli na bóh ŠtítOp. 415, ješto nemúdře wzwrtli t. 416; inf. wrtlati t. 414, part. wrtlal t. 415, Jidáš wrtlal ML. 89ᵃ, subst. wrtlanie ŠtítOp. 411 atd. Slovo onomatopojické, zaniklo; srov. vrtrati v § 168.
Krom toho v usu ob.: cumlati praes. –lu, ale impt. -ej; a taktéž cuplati a šeplati = šišlavě mluviti, dumlati, chrchlati, kublati se s něčím tändeln Rosa Jg., piplati se s něčím, sislati n. šišlati, žižlati, žvatlati; – a dial.: bebłati n. fefłati brebtati, (opilec) fefle a beble BartD. 1, 209, čehłati, vůl sa čehle (otírá o strom) t. 204, drdłati, (lidé) rádi drdlú (žvastají) t. 208, dudłati, dítě dôdle t. 2, 309 (brn.), frſłati reptati, frflu t. 210, gemłati dumlati, (bezzubý) gemle t. 211, chamłati hltavě jísti, všecko schamle t. 217, chubłati kaboniti, nebe sa chuble t. 219, hatłati, pole se hatle t. 2, 315 (brn.), matłati, matle se t. 1, 145, túłati, moje potěšení po světě se túle BartNPís. 90 (val.), žvachłati, všecko vyžvachle BartD. 1, 304 (val.); brblati bublati – brblu Duš. verb. 362 (mor.), mrmlati – mrmlu t. (slc.), mumlati – mumlu Us. t.
170. Inf. -nati, praes. -ňu atd.
Na př. stonati, stsl. stenati. Praes. stóňu, -iu, -i atd., stsl. stenją atd.: když hlava wſtonye mdlobú AlxV. 156, (lidé) neſtonij ChelčP. 87ᵇ, (děti) stoní ČernZuz. 141; zde lidé na neštovice stůňou ČernZuz. 151, stůňu, -eš pl. 3. -ou Us.; možný i novotv. stonám, -áš atd. Impt. stoň: k niej (Marii) každý srdcem ſton Levšt. 150ᵃ, trp bolest a stoň Mel. Jg.; novotv. -ej: nestonej Us. Part. stóně: každý kóň pojide ſtonye AlxV. 1846, král jide velmi ſtonye KatBrn. 72, ve slzách ſtonye vzdýchách Pass. 531, já (Maria) stojím ſtonycz Brig. 24ᵃ, vzdyšíc a ſtonijcz Štít. ř. 70ᵃ, ſtonycz plakali Pass. 625, ſtonicz gemens Pror. Ol. Jer. Lam. 1, 8, ſtonice ŠtítPař. 121ᵃ atd.; adj.: bieše jeden ſtonycij Lazař EvZimn. Jan. 11, 1; novotv. sto
