ChelčP. 190ᵃ; (duha) sě rozprzahſy Kat. v. 2351; – přěžen: naprezenimi silami intentis viribus HomOp. 151ᵇ, sú zprziezena AlxH. 7, 35, abychom s ním jako ve jhu milosti jedné ſprzyezeny byli Štít. ř. 99ᵇ, pochotno j’ s ním ſprzyezenu býti t., spřežen Us.; zapřažen, vypřažen Us.; – subst. verb. -přěženie: pochotné ť jest ſprzyezenije se mnú Štít. ř. 99ᵇ, spřežení Us.; zapřažení Us. – Zaniká časem a na místo jeho vstupuje -přáhnúti
řku, řéci, stsl. reką atd. Kořen rek- je v stsl. impt. rьci oslaben v rъk-; v č. jest toto oslabení také v praes., v part. -nt. a dílem též v aor. a v part. -lъ a -nъ. Bývalé v těchto tvarech rьc-, rьč- dává do češtiny dílem řc-, řč-, dílem rc-, rč-, srov. I. str. 345; za býv; rъk- pak je č. řk-, zřídka řik-, srov. I. str. 208. – Praes. řku, rčeš n. řčeš atd.: sg. 1. hi rsku to svD. 39, rzku já ŽKlem. 44, 2, slávu rz(i)ku t. 17, 50 (i škrabáno), když vem rzku DalC. 72, protož řku Štít. uč. 65ᵃ, já-řku Us. (ustrnulé), chodHan. 43, BartD. 1, 196 (zlin.), já-řko t. 2, 178 (brn.) a j.; sg. 2. rčeš, 3. rče, pl. 1. rčeme, pl. 2. rčete Dobr. Lehrg.¹ 325, neužíváno; sg. 2. rceš, 3. rce, pl. 1. rceme, 2. rcete NejedlýGr. 265, chybně; pl. 3. (oni) rzku ŽKlem. 34, 25, jižto rzkuv Pror. 3ᵃ, řkou Us. Jg.; praes. řeku, řečeš atd. je původu pozdějšího, -e- v něm obnoveno podle řekl atp.: sg. 1. řeku BartD. 1, 196 a j. (vedle starožitného já-řku t.), reku t. 43 (hroz.) a slc., sg. 3. pak-li co hospodář řeče – tož ť se hned čeledín vzteče WintObr. 2, 404 (z r. 1585, odchylka pro rým), un (on) řeče Suš. 468 (laš.), slc. co mi žena doma rečie Duš. verb. 115 (z Koll.). – Impt. řci, rci: sing. 2. 3. rzczy Pass. 2, Ben. Jos. 20, 1, rzczi Ol. Ex. 6, 6, rci duši méj ŽKlem. 34, 3, rczyz Pass. 73, nerezy proč onino prázdnie Štít. uč. 97ᵇ, rci Us.; nerci-li, a-rci Us. (ustrnulé); pl. 1. rzcziemy Pass. 181, rcyemy Krist. 11ᵇ, rzczyem Štít. ř. 217ᵇ, ržceme RokycKl. 65ᵇ, rceme, rcem Us.; pl. 2. rzczyete Pror. 79ᵇ, rzciete Ol. Gen. 45, 9, rciete ŽKlem. 65, 2 a j., Koř. Mat. 26, 18, rrczyetez Hrad. 75ᵇ, rzczete- Ben. Jos. 9, 1, rcete Us.; dial. s obnoveným řeci BartD. 1, 81 (val.), t. 133 (laš.) a j. (ustrnulé, s významem = takřka), slc. rečte Duš. verb. 115 (z Koll. Zpiev.). – Impf. řečiech nedoloženo. – Aor. sil. sg. 2. 3. řeče, rče: jakž to dorzezce DalC. 44, když to Ježíš dorcze, zamúti sě Krist. 89ᵇ, odercze se své vóle renuntiavit Otc. 483ᵃ; pl. 3. řekú: Alexander tu (u Troje) sě stavi, v tu dobu, jenž s ním tu biechu.., rzeku: Dojdem též strasti AlxV. 839; – aor. slabý řěch: doklady v. v § 78 b); – aor. slabý řečech šíří se až v textech pozdějších a bývá tu často za aorist jiný textů starších: du. 3. (oba synové) řečesta DalJeš. 70 (v DalC. rzeſta), páni řečechu DalJ. 8 rkp. L (v DalC. rzechu), všichni řečechu DalJeš. 49 (též), rzeczechu Rúd. 14ᵇ (předěláním ze rzechu), (poslové) tajně rzeczechu k jejie mateři Kat. v. 198 (pro verš dlužno předpokládati 2slab. řechu), (poslové) rzeczechu k sobě: nikte živý t. v. 194 (též), rzyeczyechu EvVíd. Jan. 9, 12, t. 9, 34 a j., rzieczechu Otc. 59ᵇ, t. 128ᵃ, t. 248ᵃ a j. (tu často). – Inf. řéci: nevie kak rſechzí komu AlxBM.
