102; – sg. 2. ležeš, 3. leže atd.: když lezeſſ Alb. 41ᵃ, aže lezeſſ Vít. 33ᵇ, lezeſs u blátě t. 32ᵃ var., prvé než lezeſſ Pass. 614, když lezzeſs na smrtelné posteli Kruml. 168ᵇ, když ležeš nebo vstaneš HusE. 1, 53, když lezzeſs před městy obsederis Ol. Deut. 20, 19, s tebu lezie jedna (lehne) Trist. 327, já (dušě) poznach, že lezewye dnes spolu v hrobě (ulehneme) Hod. 86ᵃ; pl. 3. lahú nedoloženo, za to lehú: na zemi lehu iacebunt Pror. Jer. 25. 33. lehu zlí iacebunt Ol. Pror. 14, 19, mrchy lehu iacebunt Kladr. Num. 14, 32, ve třech nedělích wylehu se z vajec kuřence Mand. 18ᵇ, uši zalehu. že ť slyšeti nemohu LékB. 187ᵃ. – Impt. lez: oblez obside civitatem Kladr. 2. Reg. 12, 28, oblezte města Comest. 116ᵇ. – Aor. sil. sg. 2. 3. leže: (král) przilezie k betſuram, aby gi dobyl Comest. 208ᵇ, (Rebeka) proſtrzewſſe kuože i leże na nich t. 34ᵇ; du. 3. ležeta: král Darius sedieše na voze, tdy ta dva mužě zrádná sen hi on přěd vozem padna leſeta nicě AlxBM. 1, 37; pl. 3. lehú: tu k ním nalehu najviece AlxV. 1798, hrdličátcě, ješto sě wylehu v háji Vít. 22ᵇ; v Dal. vyskytuje se také lahú, o tom v. při lehnu v § 117; – aorist slabý ležech: mužie obležechu vešken dóm Comest. 28ᵇ – Inf. léci: mój úmysl miení uleczy Hrad. 43, tu j’mu (nemoc bohatcovi) nedadieše uleczy t. 142ᵇ, (had) chtěl leczi JidDrk. 103, když by bylo leczy spáti AlxV. 592, proti jim j’mu bieše leczy t. 1131, jmámy wleczy u Prazě Štít. list. 1373, neroď zámutku podleczi Vít. 72ᵃ var., chtě obleczi Jerusalem Comest. 177ᵃ. – Sup. lec, doklady v. v § 79, b) . – Part. leha: sv. Jan wzpoleha na jeho (Kristově) lóně počě prositi Hrad. 77ᵃ; – lehl: aby (oblehatel) odlehl od nich Comest. 191ᵃ; – ležen: obležen Us.; – subst. verb. leženie: na ohledánie porodu a ſleženije jejieho VšehK. 86ᵃ, obležení Us. – Sloveso toto časem zaniká a nahrazuje se příbuzným lahnúti, lehnuti.
*laku, léci, z lęk- O přehlásce lak-, lek- srov. I. str. 106 a 95; místo žádaného *lak- je lek-. – Praes. sg. 1. laku nedoloženo, za to leku: (Vlasta) krásným sě káza líčiti řkúc: tiemto mužóm poleku DalC. 9, polekv DalHr. tamt.; pl. 3. lakú nedoloženo, za to lekú: poleku jemu osidla sluhy jeho Comest. 173ᵇ. – Inf. léci: zvěři poleczi Trist. 248, zalecy bližnímu osidlo ChelčP. 241ᵃ, jinému polecy t. 236ᵇ. – Part. lákl je v adj. proláklý; jindy lékl: (Antikrist) polekl jest ji (vrši) v noci ChelčP. 252ᵇ, provaz polekli v uosidlo ŽKap. 139, 6. – Zaniklo až na tvary, které lze spojovati s inf. léknúti.
mohu, moci, psl. mogą atd. Praes. sg. 1. mohu Us. spis., dial. můžu atd. v. § 75; 2. móžeš, nemozes bdieti Hrad. 80ᵃ, můžeš Us.; 3. móže, tvá moc všecko mose LMar. 25, nemose ApD. a, moze dáti ŽKlem. 77, 20, rozmoze sě muž roborabitur ŽWittb. Ann. 9, ižádný mne nemoze utěšiti Hrad. 37ᵃ, (dva synové) zvěděsta, že jich otec velmi nemoze, řesta: Snad bez nají umřieti nemoze DalC. 70, pokoj, jehož svět dáti nemoze Štít. uč. 73ᵃ atd., může Us.; pl. 1. móžem atd., nemozem Mast. 212, mozem veseli
