Víd., vzešte t. podle rkp. L a Ff. – Plur. 3. pěchu, stsl. pęšę a starší pęsę, na př. jakž sě wchziechu diviti svD. 51, židové Ježiúšě giechu Hrad. 81ᵃ, dievky tu koňóv podpyechu a svá luczyſte napyechu DalC. 13, jim oběma hlavu ſtiechu Pass. 353 atd. – K tomu dvoje novotvary, pach a pnuch.
a) Novotvar pach, ustrojen podle part. pal atd. Sing. 1. pach, na př. vzach s ním známost Kar. 12, poczach sě modliti Lvov. 90ᵇ; – sing. 2. 3. pa, na př. (peníze Jidášem vrácené) wza jedno kniežě Vít. 52ᵃ, on poczza biti EvOl. 229ᵃ, (Petr) vta ucho jeho t. j. uťa Koř. Jan. 18, 10 a j.; – du. 1. pachově, -va nemá zde dokladu; – du. 2. 3. pasta, -šta; na př. pomoc s násilím se ſniaſta Baw. 16ᵃ, (panic a Viklefice) sě objašta Pís. XV stol. ve Fejf. LL. 670, dva z kniežat vpaſſta jemu dvě ostroze Troj. 186ᵇ; – plur. 1. pachom – a plur. 2. paste, -šte nemají zde dokladu; – plur. 3. pachu, na př. poczzachu mluviti EvOl. 229ᵃ, wynyachu kuklu t. 41ᵇ, yachu sě biti Mill. 54ᵃ a j. – Aorist pach atd. je na pohled starožitný a zdá se, že v něm zachováno nepřehlasované -a-, vzniklé z psl. -ę- v pęs-. Ale zdání to je mylné. Neboť kdyby tu bylo -a- starožitné, měli bychom je zajisté v dokladech starých a nejstarších; ty však mají zpravidla a bez výjimky aoristy s -ě-, kdežto aoristy s -a- se vyskytují v textech až pozdějších.
b) Novotvar pnuch vznikl zase podle novotvarého inf. pnúti part. pnul atd., a vyskytuje se ovšem také až v době pozdní: du. 3. upnušta jemu dvě ostroze Troj. Jg.
2. S kořenným -ą-: duch, psl. dąchъ; nemá zde dokladu.
87. Tvary jmenné.
a) Infinitiv.
1. S kořenným -ę-: psl. pęti, z toho stč. ṕáti, přehlasované v pieti: mohu tě na kříži rozpieti Hrad. 87ᵇ, král káza větrníky rozpyety AlxV. 531, urozením se nepyety Štít. uč. 55ᵃ, (Alexander) káza most kožemi popijeti Alxp. 44, co máš wzijety Štít. ř. 97ᵇ, ráčil křest przygijety t. 39ᵇ, pogieeti KřižB. 76ᵇ, t. 78ᵇ, (pšenici) zyety ML. 52ᵃ, dól wytyety ApŠ. 26 a j.; – sklesnutím jotace -éti: pak-li chcete przigéti recipere Ol. Lev. 26, 23, abychom jemu odpustili roli přijeti List. z r. 1458 (Česk. Mus. filol. 1897, 202, z nář. lašského), pustinu jsme dopřeli (dopřáli) přijeti tamt.; – zúžením píti: rač je na milost přijíti Let. 285, (král) kázal jíti toho Fantina t. 539, některého hraběte dceru pogijti Háj. 103ᵃ, to na se přigijti musil t. 227ᵃ, hlavu utíti Blah. 293, hrdlo sobě odgjti Koc. 42, za vděk přigjti t. 74, nechce pogjti mne Br. Deut. 25, 7, rozkáže wynjti kamení t. Lev. 14, 40, takovau summu przigitj KolEE. 32ᵇ (1631), grunt vgitj t. 286ᵃ (1679), gjti capere, pogjti, ſpjti coniungere, zapjti, počjti incipere, žjti metere Rosa 163 a 193–195, gjti (jmu), počjti, tjti, žjti (žnu)
