střihu, stříci, psl. strigą atd. Praes. střihu, střižeš atd.: já ſtrzyhu ovce Ben. 2. Reg. 13, 24, jenž ſtrzize tondens Koř. Skutk. 8, 22, kdož jej střiže Br. NZák. 228ᵇ, (pastýři) ſtrzihu stáda quod tonderent Ol. 1. Reg. 25, 7, ſtrzyhú Ben. tamt. – Impt. střiz: wyſtrzyz jemu šest vlasuov ROlC. 260ᵃ, žena oſtrzyz sě tondeatur Koř. 1. Kor. 11, 6, (v květnu) ovce ſtrziz rkp. z r. 1520 ČČMus. 1853, 424. – Impf. střižiech: vlasy ſtrzizieſſe Ol. 2. Reg. 14, 26, ſtrziżiechu stádo t. 1. Reg. 25, 2. – Aor. střižech; oſtrziechu jej totonderunt Comest. 46ᵃ, omylem m. ostřižechu. – Inf. stříci: ovce stříci ZS. 352. – Sup. střic: doklady v. v § 79 b). – Part. střihl: jimiž (noži) przieſtrzihl vše Hrad. 131ᵇ, když jej (beránka) ſtrzyhly Štít. uč. 47ᵇ, kteříž ſtřihli ovce jeho tonsores Br. Gen. 38, 12; – střižen: aby žena byl oſtrzizena tonderi Koř. 1. Kor. 11, 6, přestřižen atp. Us. – Je durativum; zaniká a nahrazuje se svým iterativem stříhati; part. nč. střihl patří k inf. střihnouti a má tedy význam perfektivní, kdežto stč. v dokladech uvedených je významu durativniho.
tah-, z tęg-. V třídě této není tvarů slovesa tohoto: taſe ducit v MVerb. je glossa padělaná; tiezeſs v Comest. 147ᵃ, proč tiezeſs vyvrátiti mateř měst, v orig. lat. quare quaeris evertere matrem civitatum, je překlad lat. quaeris, tedy z tázati praes. tiežu, tiežeš atd.; a tahuucz ve Štít. ř. 141ᵇ, k tomu vždy tahuucz aby všichni vešli v jeden sbor, jest omyl m. táhnúc.
teku, téci, psl. teką atd. Impt. tec, teč: viečcě teczta vodami Pror. 59ᵃ, vteczme Ben. 2. Reg. 15, 14, vteczte t. 19, 9, nč. tec Us. spis., teč Us. ob., v. § 76; v stsl. je v impt. tьci kořen oslabený, v č. toho není. – Impf. tečiech: potoci teczyechu DalC. 74, potok teċiſſe Alxp. 118. – Aor. sil. sg. 2. 3. teče: potecze krev Hrad. 88ᵇ atd.; pl. 3. tekú: cisúc jich pod zed teku AlxH. 8, 28, pobitých dvě stě povlekú, avšak za vše pod zed poteku AlxV. 2049, když k šturmu poteku t. 460 a j. – Part. tekl atd.; dial. tékl: utěkɫ BartD. 1, 343 (zlin.), tékéł t. 37 (stráň.), (voda) tékła t. 171 (val.), tékɫo t. 176 (mor.-slc.); – tečen; – subst. verb. tečenie: v dóm uteczenie ŽKlem. 30, 3, nč. utečení.
tluku tlouci, stsl. tlъką, tlêšti. Kořen je telk-, odtud stsl. inf. tlêšti, z telk-ti, vedle toho jest oslabené tьlk-, a odtud zase stsl. praes. tlъką t. j. tl̥ką, z býv. tьlką; v č. jsou tvary všecky z tl̥k- = býv. tьlk-: slc. tlčiem inf. tlcť, stráň. tł̅cť BartD. 1, 39, a změnou l̥ v lu č. tluku inf. tlouci atd., srov. I. str. 66 a 296. – Praes. sg. 1. tluku, volám i tluku Modl. 10ᵇ, pl. 3. tlukú, v ně (ruce) hřeby tluku t. 55 ; tluku, -kou Us. spis., tluču, -čou Us. ob. – Impt. tluc, Us. spis., tluč Us. ob., srov. § 76. – Part. tlúkl, vždy dlouhé; tloukl Us., tlókl (BartD. 2, 34 (holeš.), klókl t. 198 (tišň., o změně tl- v kl- srov. I. str. 393) atd.
trh-, v. při trhnúti § 117.
