[213r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceotec náš, učiň nad námi, což ráčíš, vše chcem míle trpěti. A buoh uzřě, že[3702]že: zye jemu dámy jeho vuoli jmieti, dá nám vše[3703]vše: wſſye po naší vuoli, že budem vše múdřě mluviti a múdřě činiti a na všěm sě nám[gh]nám] nem bude sčěstie dieti. A ty tři potřěby jsú duchovnie a tyto čtyři jsú tělesné, chléb náš vezdajší, až do „amen“.
Ta čtvrtá prozba jest za potřěbu tělesnú, když dieš „daj nám chléb náš“, prosíš boha netolik, byť dal chleba dosti, ale všichnu potřěbu tělesnú, točíš dosti píti a jiesti a rúcha dosti netoliko sobě k tvéj potřěbě, ale také všem lidem a svým přáteluom[gi]přáteluom] przytaluom i svým dětem, že nedieš „daj mně mój chléb“, ale dieš „daj nám všěm chléb všědní, ješto nám na každý [den]text doplněný editorem dáváš“. Tu když díš „vezdajší“, prosiž boha, ať by na každý den dal potřěbu tvému tělu, kterúž buoh všěm svým sluhám dává, proto dieš „dnes“, aby tě toho dne bóh obmyslil, kteréhož dne prosíš, všiem dobrým. Také prosíš za duchovní chléb, aby bóh, jakož krmí tvé tělo chlebem tělesným, aby takéž nakrmil tvú duši slovem a tělem božím, aby jie dóstojně viděl a přijímal před svú smrtí na spasenie.
Pátá prozba jest za hřiechuov odpuštěnie, když dieš „odpusť nám naše dluhy, jako my odpúštiemy svým dlužníkóm“, tu prosíš boha, ať by dal dvojí milost, svú a tvú, ať by buoh dal svú milost, ať by odpustil tvej dluhy, což si jemu dlužen, ať by odpustil tvej viny a všěchny hřiechy.
Druhé prosíš boha, ať by dal milost tobě na srdce[3704]srdce: ſrdczye, aby mohl jiným milosti vlíti[gj]vlíti] whyty chudým a tvým sluhám a jiným křesťanóm[3705]křesťanóm: krzyeſtyanom, aby jim mohl pro buoh odpustiti dluhy a viny a hřiechy, což jsú protiv tobě učinili. A když ty [b]označení sloupcejiným odpustíš viny a dluhy, tehdy odpustí tobě buoh tvej hřiechy. Pakli neodpustíš svým vinníkuom, také tobě buoh tvých hřiechuov neodpustí, a tu sám na sě súd vydáš. Když dieš „hospodine, odpusť mi, jakoť já odpúštiem“, proto chceš[3706]chceš: chczyeſ li, ať by buoh odpustil tvej hřiechy, musíš sám milostiv býti a odpustiti lidem pro buoh, což protiv tobě zavinie.
Šestá prosba jest za nepřátel[gk]nepřátel] neprzyately přěmoženie. Když dieš „neuveď nás u pokušenie“, tu prosíš boha, ať by tě zbavil lidského pokušenie, ať by tebe lidé nepokúšeli[3707]nepokúšeli: nepokuſſyely chtiec tě oklamati ani čerté[3708]čerté: czyerte chtiece[3709]chtiece: chtyeczye tvú duši přelstiti[3710]přelstiti: przyelſtyetyty, a téj nevěřě nemóž sě ižádný ostřieci, když tě lidé za nevěru k sobě pojmú a hledajíce tvého života a zlí duchové tvéj dušě. Protož pros[3711]pros: proſſ boha, ať tě ráčí téj nevěřě ostřieci a toho pokušenie zbaviti. Také netolik prosíš, by na sobě neměl pokušenie, ale prosíš, aby přěmohl všěcky pokušenie[3712]pokušenie: pokuſſyenye lidské i diábelské, jakož jest syn boží přěmohl, co jsú jeho Židé pokúšeli i zlý duch. Protož prosmy boha, ať by nás nepřietel neuvedl v ižádné pokušenie.
Sedmá prozba jest všeho[3713]všeho: wſyeho zlého zbavenie. Když dieš „ale zbav ny od zlého“, prosíš, ať by tebe buoh toho dne uchoval od všeho[gl]všeho] wſſyeho zlého, nemocí i rán, potom náhlé smrti, smrtedleného hřiechu i všeho[gm]všeho] wſſyeho zlého. Amen.
To jest také buoh daj, co sme tuto prosili, to aby vše[3714]vše: wſſye nám bóh ráčil dáti. Také jest sedmá prosba u páteři, že jest sedm dní do téhodne, když jednú spěješ páteř v neděli týchž[3715]týchž: tychs dní, celý
