Prvá prozba jest za vešken stav křesťanský[3668]křesťanský: krzyeſtyanſky, když dieš: „otče[3669]otče: Otczye náš, jenž jsi na nebesiech, osvěť[gb]osvěť] oſwye sě jmě tvej“, tu prosíš boha za vše křesťanstvo[3670]křesťanstvo: krzyeſtyanſtwo i za vieru křesťanskú[3671]křesťanskú: krzyeſtyanſku, aby ji bóh rozplodil a rozsel a rozšířil po všem[3672]všem: wſſyem světu. Také tu prosíš za své zdravie i všeho[3673]všeho: vſſyeho lida, aby sě božie jmě osvietilo nad lidmi a jě na těle uzdravilo. Protož díš „otče[3674]otče: Otczye náš“, aby boha otcem nazýval a věděl, že si boží syn. A když jemu právě slúžíš a k němu sě máš utéci jako syn k uotci, od něhož čekáš[3675]čekáš: czyeka dieku[gc]dieku] dyelu jako syn od otcě v nebeském království[3676]království: kralowſ. Protož díš „otče[3677]otče: Otczye náš“, a nedieš „otče[3678]otče: otczye mój“, aby miloval boha ze všeho[gd]všeho] wſſyeho srdcě jako syn otcě svého a svého bližnieho jako sám sebe. Neb jest on náš otec, ne mój ani tolik, ale všěch křesťanóv[3679]křesťanóv: krzyeſtyanow. Protož věz, že smy všichni synové jeho a on jest náš otec a my všickni křesťané[ge]křesťané] krſkrzyeſtyane[3680]rozhraní řádků jsme boží bratřie. Protož dieš „jenž jsi v nebesiech“, aby věděl, že máš za buoh jmieti krále nebeského, aby sě nemodlil dříví ani kamení ani kterým modlám jako pohané ani čertuom, jako čarodějníci činie, ale aby sě modlil samému bohu a jedinému[3681]jedinému: gyedynemu a svrchniemu, jenž jest v nebesiech. Proto dieš „osvěť sě tvej jmě“, aby sobě jeho jménem uprosil zdravie. Jakož jsú apoštoli ve jmě božie nemocné uzdravovali, slepé osvěcovali a črty vyhonievali a mrtvé křiesili. Protož popros boha, ať jeho jméno svaté nad námi sě rozsvietí a dá nám zdravie a vše[3682]vše: wſſye dobré. Buoh jest jeden, ale má tři jména, otec, syn, svatý duch, to jest vše[3683]vše: wſſye jeden buoh. Proto slóve buoh otec, že jest vše[3684]vše: wſſye stvořil. Protož slóve buoh [b]označení sloupcesyn, že sě je[3685]je: gye mateře[3686]mateře: materzye narodil a ny svú svatú krví vykúpil. Proto slóve svatý duch, že[3687]že: zye jest svú milostí všěcky křesťany[3688]křesťany: krzyeſtyany osvietil. Prosmyž, ať sě božie jmě nad námi osvietí a dá nám vše[3689]vše: wſſye dobré a zažene od nás vše[3690]vše: wſſye zlé.
Druhá prosba jest za královstvie[3691]královstvie: kralowſ nebeské, a prosiž za své přědšie dušičky i za všě siré dušičky, aby je hospodin ráčil vyvésti z múk pekelných a přivésti do královstvie nebeského. A to jest velmi potřěbná prozba, aby nám přišlo královstvie[3692]královstvie: kralowſ nebeské.
Třetie[3693]Třetie: Trzyetye prozba jest za sčěstie[3694]sčěstie: zczyeſtye a za múdrost a za vše dobré. Když dieš[3695]dieš: dye „buď vóle tvá jako v nebi i na zemi“, prosiž boha, aby ráčil milostiv býti a s tebú přěbýval a svú vuoli tobě ukázal zde i na onom světě. A prosiž, ať by sě vše[3696]vše: wſſye po vóli dálo v sčestí, což činíš na zemi. Seješ li, ať by sě dobřě urodilo, děláš li, ať by to přibylo[gf]přibylo] p(ro)bylo, ščěpuješ li, ať by ovoce[3697]ovoce: owoczye dalo, a což koli činíš na zemi, ať by vše[3698]vše: wſſye po tvéj vóli bylo i na nebi. Modlíš li sě bohu, postíš li sě, obětuješ li, ať by to vše[3699]vše: wſſye na nebi po tvéj vuoli přišlo a tobě múdrost přineslo. Také prosiž za dobré povětřie, za dobrý čas, když dieš „buď vuole tvá“, jako když nám[gg]nám] nem déšť dáváš a búři od nás odhánieš a hrom a blýskota odnosieš a svaté anděly k nám posieláš. Když dieš „i na zemi“, tu prosíš, aby buoh jměl vuoli na zemi nad naším zbožím, nad našimi dětmi i nad naším tělem, aby to vše[3700]vše: wſſye míle trpěl, což buoh na tě přěpustí zlého nebo dobrého, aby vždy řěkl: „Buď vuole tvá, hospodine, nebos ty král nebeský, tys pán zemský, tys, bože[3701]bože: bozye,
