[213v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcetýden bezpečen boží milostí. Protož prosímy boha, ať nám ráčí dáti svú milost, hledajmy snažně hospodina, doňudž smy ve zdraví, neb jej[3716]jej: gyey nynie móžem snadno nalézti a boží milost velmi rúčě najdemy. A tlucmy v své srdce[3717]srdce: ſrdzcye a hlasem v nebesa[3718]nebesa: nebeſſya a starajme modlitvu za nebeské královstvie.
In Ascensione Christicizojazyčný text
Ascendens in altum captivam duxit captivitatem dedit dona hominibus. cizojazyčný text Dnes ctímy hod slavný a dóstojný božieho vstúpenie, jehož dne jest syn boží vstúpil na nebesa přěd svými přátely. A dnešní den jest jako zátvora všěch hoduov. O nemž píše svatý David v Žaltáři a řka: „Bóh vstúpiv na nebesa, pojal s sobú vězně, točíš dušě svatých otcuov, a dal mnohým lidem dary.“ V těch sloviech mámy trojí věc znamenati. Prvé božie vstúpenie, druhé jeho oslavenie, třetie[3719]třetie: Trzyetye jeho milosrdenstvie.
O prvém mámy znamenati trojí věc, kdy jest vstúpil a kam jest vstúpil a proč jest vstúpil. Prvé, kam jest vstúpil, zajisté na vysoká nebesa k otci svému, a to velmi mocně, že svú mocí vstúpil a rúče, že jednoho dne a zjevně, že o polodni a v polodne přěde všěmi apoštoly. A jiných bylo sto lidí a dvadcěti. A vstúpil vesele, že anjelé zpievali přěd ním, a s velikú chválú, že z tohoto hořě šel[3720]šel: ſſyel do věčné radosti a vstúpil tělestně i s tělem i s[3721]s: z duší, a velmi divně, že sě tomu všěchni anjelé divili.
Dru[b]označení sloupcehé znamenajte, kdy jest buoh na nebe vstúpil. Zajisté po svém umučení, když jest byl čtyřidcěti dní na světě, ukazujě sě svým apoštoluom a učě jě vieřě křesťanské[3722]křesťanské: krzyeſtanſſke a připravujě jě k božie službě a rozkazujě jim, aby lidi k bohu přivodili. Ve čtvrtek jako dnešní[gn]dnešní] dneſſy den svola své přátely[3723]přátely: przyately, obědva s nimi a káza jim z Jeruzaléma sě nerozchoditi, ale aby to nábožně čekali[3724]čekali: czyekaly, až by jim poslal ducha svatého. A když by po obědě, vynide s nimi z Betanie na horu Olivetskú a požehna[3725]požehna: pozyehna jich a vzě od nich odpuštěnie a v samé poledne vstúpil na kámen přěde všěmi, vzdvih svoji rucě, pojide nahoru a nese[3726]nese: neſye sě na nebesa[3727]nebesa: nebeſſya. A když by vysoko, oblaci jej[3728]jej: gyey přijěchu od jich očí. A když patřichu po něm, diviece[3729]diviece: dywyeczye sě a hlediece[3730]hlediece: hledyeczye nahoru. Hned kdesi sě vzěsta dva mužie u bělítkém rúšě i stásta podlé nich a vecěsta jim: „Mužové galilejští, co sě divíte, patřiece[3731]patřiece: patrzyeczye na nebe, ten Jezus, syn boží, jenž jest nynie vstúpil od vás, jako ste jej nynie viděli, takéžť opět příde v súdný den súdit živých i mrtvých.“ Tu mámy znamenati trojí[3732]trojí: troy věc. Prvé čěst boží, ješto jsú jemu apoštolové, jeho přietelé, učinili, že sě k němu sešli[3733]sešli: ſyeſſly, a on jim za to trojí věc učinil. Prvé, že jest s nimi obědval. Druhé, že jě vyvedl z Betanie na horu Olivetskú. Třetie[3734]Třetie: Trzyetye, že jich svú svatú rukú požehnal[3735]požehnal: pozyehnal, aby jě vše[3736]vše: wſſye zlé minulo a vše[3737]vše: wſſye dobré potkalo. Takéž kteří jsú sě dnes utekli do kostela na boží službu
