[Sermo de s. Trinitate]text doplněný editorem
Benedicat nos Deus, Deus noster, et benedicat nos Deus, et metuant eum omnes fines terre. cizojazyčný text[1]Ps 66,7–8 Tato slova, jenž sem já propověděl latinským hlaholem, ta se píší v Žaltáři a ta se česky vykládají takto: „Požehnaj nás buoh, buoh náš a požehnaj nás buoh a bojte se jeho všechni konci země.“ V těch sloviech učí nás svatý David, čso máme věřiti a čso žádati, nebo zajisté den slavný [2]slavný: ſlawnyg božích hoduo třikrát do roka čstíme. Prvé chválíme ocse [3]ocse: oczſe všemohúćieho [4]všemohúćieho: wſemohutyeho na božie narozenie neb na Vánoce a proto, že jest ráčil k nám poslati syna svého. Druhé chválímy syna božieho na Veliku noc proto, že ny svú svatú krví vykúpil a diábla potupil a věčnú smrt shladil. Třetie chválili sme svatého ducha v síž neděli na letniće [5]letniće: letnytye proto, aby ny svú milostí osvietil, až by někto pak řekl: „Když trojí [6]trojí: troy hod boží světíme, tehda sú třie hodové.“ Protož dnešní den chválíme svatú trojici [7]trojici: troyczy v jednotě, to jest ocse [8]ocse: oczſe i syna i svatého ducha, aby každý [9]každý: kazdyg potom věděl, že ti třie, otec, syn, svatý duch, jest vše jeden buoh, a to slóve svatá trojice. Také slova ta zpievali sme na jitřní, a chtěl bych to rád věděti, by je každý [10]každý: kazdyg člověk uměl? Jest velmě dobrá modlitva a dobré žehnánie, ale v tom třikrát buoha menujě, chtě nás naučiti, čso máme věřiti. Nebo die svatý Řehoř: „Člověče, máš věřiti, že jest buoh otec, buoh syn, buoh duch svatý [11]svatý: ſwatyg , a ty tři osoby jsú jeden a pravý [12]pravý: prawyg buoh.“ A to má věřiti každý [13]každý: kazdyg člověk, ktož žádá spasen býti.
O tom, že otec, syn a svatý duch jest jeden buoh, máme psáno na mnohých miestech svatého písma v Starém zákoně.
Najprvé na stvoření prvého člověka pověděl buoh ocsi [14]ocsi: oczſy, k synu a svatému duchu: „Učiňme člověka k uobrazu a ku podobenství našemu.“ Toho jest nemluvil k anjelóm ani kterému stvoření, neb stvořenie nemóže ničs stvořiti. A protož když jest řekl „učiňme člověka“, ukázal [b]označení sloupce nám svatú trojići [15]trojići: trogity . A když jest řekl „k našemu podobenství“, ukázal jednotu svaté trojice [16]trojice: troycze .
Druhé znamenie máme anjelské, ješto Isaiáš slyšal, ano anjelé v nebesích zpievají a řkúce: „Svatý [17]Svatý: ſwatyg , svatý, svatý hospodin, buoh náš.“ V tom znamenává se svatá trojice, že třikrát sú řekli „svatý“ [18]: ſwatyg , a v tom, ješto dějí „hospodin, buoh náš“, znamenává sě pravá jednota svědečstvie také syna buožieho. Na to máme, ješto jest pověděl svým apoštolóm a řka: „Děte po všem světě a krščěte všichny lidi ve jmě ocse [19]ocse: oczſe i syna i svatého ducha.“ V tom jest dosti svatá trojice ukázána.
Také muožem mieti svědečstvie na mnohém stvoření. Prvé na studnići [20]studnići: ſtudnyty , od niež de potok, a potom bude řeka, avšak jest vždy jedna voda. Takéž otec a syn a svatý duch jest vše jeden pravý [21]pravý: p(ra)wyg buoh. Druhý [22]Druhý: Druhyg příklad máme na ohni, v němž jest trojie věc: oheň, horkost a světlost, avšak jest jeden oheň. Takéž na slunci jest světlost, poprslek a horkost, avšak jest jedno slunce. Takéž otec, syn, svatý duch jest jeden buoh.
Opět jeden mistr Averois praví, že naše duše má trojí věc v sobě: rozum, pamět a vóli, avšak jest jedna duše. Takéž ve třech osobách jest jeden buoh nerozdielný [23]nerozdielný: nerozdyelnyg . Jakož praví mistr Johannes: „Nemáme řéći [24]řéći: rzety , by byli třie bohové, ale jeden buoh pro jednotu bytenstvie a pro tři osoby v tom pravém božství [25]božství: bozſtwye .“ Opět praví mistr Averois: „Hrom a rozedřenie a blýskanie oblaka, všě sě zajedno stane, však najprvé blýskotu uzříme, potom hrom uslyšíme.“ A to jest potom, že móžem spieše uzřieti než uslyšeti. Takéž buoh otec hřmí, syn boží blýská, duch svatý zažehuje [26]zažehuje: zazehugye , a vše jeden buoh a jedno božstvie. A v to máme sprostně věřiti a nevelmě
