[Sermo de s. Trinitate]text doplněný editorem
Benedicat nos Deus, Deus noster, et benedicat nos Deus, et metuant eum omnes fines terre.cizojazyčný text[1]Ps 66,7–8 Tato slova, jenž sem já propověděl latinským hlaholem, ta se píší v Žaltáři a ta se česky vykládají takto: „Požehnaj nás buoh, buoh náš a požehnaj nás buoh a bojte se jeho všechni konci země.“ V těch sloviech učí nás svatý David, čso máme věřiti a čso žádati, nebo zajisté den slavný[2]slavný: ſlawnyg božích hoduo třikrát do roka čstíme. Prvé chválíme ocse[3]ocse: oczſe všemohúćieho[4]všemohúćieho: wſemohutyeho na božie narozenie neb na Vánoce a proto, že jest ráčil k nám poslati syna svého. Druhé chválímy syna božieho na Veliku noc proto, že ny svú svatú krví vykúpil a diábla potupil a věčnú smrt shladil. Třetie chválili sme svatého ducha v síž neděli na letniće[5]letniće: letnytye proto, aby ny svú milostí osvietil, až by někto pak řekl: „Když trojí[6]trojí: troy hod boží světíme, tehda sú třie hodové.“ Protož dnešní den chválíme svatú trojici[7]trojici: troyczy v jednotě, to jest ocse[8]ocse: oczſe i syna i svatého ducha, aby každý[9]každý: kazdyg potom věděl, že ti třie, otec, syn, svatý duch, jest vše jeden buoh, a to slóve svatá trojice. Také slova ta zpievali sme na jitřní, a chtěl bych to rád věděti, by je každý[10]každý: kazdyg člověk uměl? Jest velmě dobrá modlitva a dobré žehnánie, ale v tom třikrát buoha menujě, chtě nás naučiti, čso máme věřiti. Nebo die svatý Řehoř: „Člověče, máš věřiti, že jest buoh otec, buoh syn, buoh duch svatý[11]svatý: ſwatyg, a ty tři osoby jsú jeden a pravý[12]pravý: prawyg buoh.“ A to má věřiti každý[13]každý: kazdyg člověk, ktož žádá spasen býti.
O tom, že otec, syn a svatý duch jest jeden buoh, máme psáno na mnohých miestech svatého písma v Starém zákoně.
Najprvé na stvoření prvého člověka pověděl buoh ocsi[14]ocsi: oczſy, k synu a svatému duchu: „Učiňme člověka k uobrazu a ku podobenství našemu.“ Toho jest nemluvil k anjelóm ani kterému stvoření, neb stvořenie nemóže ničs stvořiti. A protož když jest řekl „učiňme člověka“, ukázal [b]označení sloupcenám svatú trojići[15]trojići: trogity. A když jest řekl „k našemu podobenství“, ukázal jednotu svaté trojice[16]trojice: troycze.
Druhé znamenie máme anjelské, ješto Isaiáš slyšal, ano anjelé v nebesích zpievají a řkúce: „Svatý[17]Svatý: ſwatyg, svatý, svatý hospodin, buoh náš.“ V tom znamenává se svatá trojice, že třikrát sú řekli „svatý“[18]: ſwatyg, a v tom, ješto dějí „hospodin, buoh náš“, znamenává sě pravá jednota svědečstvie také syna buožieho. Na to máme, ješto jest pověděl svým apoštolóm a řka: „Děte po všem světě a krščěte všichny lidi ve jmě ocse[19]ocse: oczſe i syna i svatého ducha.“ V tom jest dosti svatá trojice ukázána.
Také muožem mieti svědečstvie na mnohém stvoření. Prvé na studnići[20]studnići: ſtudnyty, od niež de potok, a potom bude řeka, avšak jest vždy jedna voda. Takéž otec a syn a svatý duch jest vše jeden pravý[21]pravý: p(ra)wyg buoh. Druhý[22]Druhý: Druhyg příklad máme na ohni, v němž jest trojie věc: oheň, horkost a světlost, avšak jest jeden oheň. Takéž na slunci jest světlost, poprslek a horkost, avšak jest jedno slunce. Takéž otec, syn, svatý duch jest jeden buoh.
Opět jeden mistr Averois praví, že naše duše má trojí věc v sobě: rozum, pamět a vóli, avšak jest jedna duše. Takéž ve třech osobách jest jeden buoh nerozdielný[23]nerozdielný: nerozdyelnyg. Jakož praví mistr Johannes: „Nemáme řéći[24]řéći: rzety, by byli třie bohové, ale jeden buoh pro jednotu bytenstvie a pro tři osoby v tom pravém božství[25]božství: bozſtwye.“ Opět praví mistr Averois: „Hrom a rozedřenie a blýskanie oblaka, všě sě zajedno stane, však najprvé blýskotu uzříme, potom hrom uslyšíme.“ A to jest potom, že móžem spieše uzřieti než uslyšeti. Takéž buoh otec hřmí, syn boží blýská, duch svatý zažehuje[26]zažehuje: zazehugye, a vše jeden buoh a jedno božstvie. A v to máme sprostně věřiti a nevelmě
