[210v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceStanislav opět jej druhé napomenu i třetie[3586]třetie: trzyetye, a když toho nerodi učiniti, da protiv němu kladbu. A když svatý Stanislav mši slúžieše[3587]slúžieše: ſluſſyeſſye, tehdy král posla své panošě, aby jej u oltářě rozsěkli. Ani do kostela všedše[3588]všedše: wſſedſye, třikrát oltář objidechu, a svatého Stanislava neuzřiechu a vrátivše[3589]vrátivše: wratywſye sě to pověděchu králi. Tuž král počě jim láti a řka: „Nemohli ste shubeného popa bíti?“ A velikými hněvy sám běžev do kostela, třikrát lécě[3590]lécě: letye a vstav přiběh k němu, an u oltářě stojí, i protkne jej[3591]jej: gyei mečem a trže[3592]trže: trzye jej[3593]jej: gyey od oltáře a počě jej sieci a panoším[3594]panoším: panoſſyem káza jej na kusy rozsieci a rozmetati po uliciech a po poli. A tak svatý Stanislav bojoval pro vieru boží až do své smrti.
O druhém mámy znamenati, že jeho svatost ukázána jest byla mnohú věcí. Prvé samým bohem. Druhé nebem, jakož sě čte o něm, když svatého Stanislava biechu na kusy rozsěkli a jeho svaté tělo psóm a zvieřatóm[3595]zvieřatóm: zwyerzyatom rozmetali, tehdy buoh poslal čtyři anjely v uorlové[fi]uorlové] uollowe tváři, kteříž jsú toho svatého těla hledali a nedali jeho dotknúti ani psóm ani zvieřatóm[3596]zvieřatóm: zwyerzyatom, a nad každým jeho kusem byl světlý poprslek z nebes, po nichž jsú křesťané[3597]křesťané: krzyeſtane shledali to svaté tělo a na jedno miesto je[3598]je: gye snesli. A nazajtřie všechno[3599]všechno: wſſyechno tělo vzdržěli celo. A tak jsú je[3600]je: gye s velikú ctí schovali a za deset let nebesa sě nad ním svietily ve dne i v noci pro jeho velikú svatost.
Třetí[3601]Třetí: Trziety jeho sva[b]označení sloupcetost svědčila voda. Jakož se čte o nem, když jeden mnich Vincencius jedieše do Říma a přěs moře[3602]moře: morzye sě plavieše[3603]plavieše: plawieſſye, tehdy bieše[3604]bieše: byeſſye na moři veliká búřě, na moři oni zvolachu k bohu, druzí k svatému Mikuláši, třetí[3605]třetí: trzyety k jiným svatým a ten bratr zvola k svatému Stanislavu. A hned moře[3606]moře: morzie sě ukroti.
Čtvrté jeho svatost svědčil oheň. Jakož sě čte o něm, když jeden šlechtnic ménem Ondřej[fj]Ondřej] odrzey bieše[3607]bieše: byeſſye polský, bojieše[3608]bojieše: bogyeſſye sě velmi Prusuov. A když Prusi naň přijědechu a okolo něho vešken dvuor i duom zažžechu[3609]zažžechu: zayzzechu a on nemoha nikudyž utéci, zvola a řka: „Svatý Stanislave, rač mi pomoci z tohoto ohně.“ A hned sě plamen rozstúpi[fk]rozstúpi] rozſtupyty a on zdráv z ohně vynide beze všeho[fl]všeho] wſſyeho opálenie. Prosmy etc.cizojazyčný text
Páté jeho svatost svědčil mrtvý. Jakož sě čte o nem, když svatý Stanislav chtě božie služby posíliti, kúpil bieše[3610]bieše: byeſſye ves a kostelu u jednoho rytieřě, jemuž diechu Petr. A když on umřě, jeho přietelé pohnachu svatého Stanislava přěd krále. A král jemu vece: „Aneb svědky vyveď, že si kúpil, aneb jemu vrať ves.“ A svatý Stanislav ukáza svědky, a oni bojiecě sě krále nesmiechu pravdy poznati. Tehdy svatý Stanislav uzřěv, že[3611]že: zye nemóž lidského svědomie mieti, prosi krále, aby jemu rok dal za tři dni, aby jeho svědka postavil, u nějžto[fm]nějžto] nyezto tu ves kúpil.
Tuž ty tři dny svatý Stanislav posti sě v náboženství se vším žákovstvem. A třetí[3612]třetí: trzyety den odslúžili svatú mši; jide na krchov, ano král čeká[3613]čeká: czyeka a množstvie lidí a pánuov, chtiece taký div viděti. Svatý Stanislav káza jeho hrob odkopati a poklek k bohu vece: „Ó, mój milý hospodine, Jezukriste, jenž křísil Lazařě, ješto čtyři dni ležel[3614]ležel: lezyel pod zemí, rač křiesiti tohoto ryt[211r]číslo strany rukopisuieře,
