Prvá prozba jest za vešken stav křesťanský, když dieš: „otče náš, jenž jsi na nebesiech, osvěť sě jmě tvej“, tu prosíš boha za vše křesťanstvo i za vieru křesťanskú, aby ji bóh rozplodil a rozsel a rozšířil po všem světu. Také tu prosíš za své zdravie i všeho lida, aby sě božie jmě osvietilo nad lidmi a jě na těle uzdravilo. Protož díš „otče náš“, aby boha otcem nazýval a věděl, že si boží syn. A když jemu právě slúžíš a k němu sě máš utéci jako syn k uotci, od něhož čekáš dieku jako syn od otcě v nebeském království. Protož díš „otče náš“, a nedieš „otče mój“, aby miloval boha ze všeho srdcě jako syn otcě svého a svého bližnieho jako sám sebe. Neb jest on náš otec, ne mój ani tolik, ale všěch křesťanóv. Protož věz, že smy všichni synové jeho a on jest náš otec a my všickni křesťané jsme boží bratřie. Protož dieš „jenž jsi v nebesiech“, aby věděl, že máš za buoh jmieti krále nebeského, aby sě nemodlil dříví ani kamení ani kterým modlám jako pohané ani čertuom, jako čarodějníci činie, ale aby sě modlil samému bohu a jedinému a svrchniemu, jenž jest v nebesiech. Proto dieš „osvěť sě tvej jmě“, aby sobě jeho jménem uprosil zdravie. Jakož jsú apoštoli ve jmě božie nemocné uzdravovali, slepé osvěcovali a črty vyhonievali a mrtvé křiesili. Protož popros boha, ať jeho jméno svaté nad námi sě rozsvietí a dá nám zdravie a vše dobré. Buoh jest jeden, ale má tři jména, otec, syn, svatý duch, to jest vše jeden buoh. Proto slóve buoh otec, že jest vše stvořil. Protož slóve buoh syn, že sě je mateře narodil a ny svú svatú krví vykúpil. Proto slóve svatý duch, že jest svú milostí všěcky křesťany osvietil. Prosmyž, ať sě božie jmě nad námi osvietí a dá nám vše dobré a zažene od nás vše zlé.
Druhá prosba jest za královstvie nebeské, a prosiž za své přědšie dušičky i za všě siré dušičky, aby je hospodin ráčil vyvésti z múk pekelných a přivésti do královstvie nebeského. A to jest velmi potřěbná prozba, aby nám přišlo královstvie nebeské.
Třetie prozba jest za sčěstie a za múdrost a za vše dobré. Když dieš „buď vóle tvá jako v nebi i na zemi“, prosiž boha, aby ráčil milostiv býti a s tebú přěbýval a svú vuoli tobě ukázal zde i na onom světě. A prosiž, ať by sě vše po vóli dálo v sčestí, což činíš na zemi. Seješ li, ať by sě dobřě urodilo, děláš li, ať by to přibylo, ščěpuješ li, ať by ovoce dalo, a což koli činíš na zemi, ať by vše po tvéj vóli bylo i na nebi. Modlíš li sě bohu, postíš li sě, obětuješ li, ať by to vše na nebi po tvéj vuoli přišlo a tobě múdrost přineslo. Také prosiž za dobré povětřie, za dobrý čas, když dieš „buď vuole tvá“, jako když nám déšť dáváš a búři od nás odhánieš a hrom a blýskota odnosieš a svaté anděly k nám posieláš. Když dieš „i na zemi“, tu prosíš, aby buoh jměl vuoli na zemi nad naším zbožím, nad našimi dětmi i nad naším tělem, aby to vše míle trpěl, což buoh na tě přěpustí zlého nebo dobrého, aby vždy řěkl: „Buď vuole tvá, hospodine, nebos ty král nebeský, tys pán zemský, tys, bože,
