[207v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcebojiece[3464]bojiece: boyecze sě, ukázachu jie toho Jidášě a řkúce: „Leč ten vie, leč ničs.“ A když ten nerodě pověděti, káza jej přes noc v žaláři držeti a nazajtřie káza jej vyvésti i vece jemu a řkúci: „Toť smrt a život před tobú, nebo pověz a naplň mú žádost a budeš živ. Pakli nechtěš, hned tě káži upáliti.“ A on vece a řka: „I čsoť já to věděti mohu, ano tomu viece než dvě stě let, jakž jest Jezus Kristus umučen.“ Ana jemu vece: „Nelzeť jest jinak, muosíš pověděti.“ Tehdy on jide s královú a s lidmi na to miesto, kdež svatý kříž ležieše[3465]ležieše: lezyeſſye, i pokleče a řka: „Hospodine, rač to svaté dřevo ukázati.“ A jakž to vece, hned sě to město z kořen potřase[3466]potřase: potrzaſſye. A když kopáchu dvadceti kročejí vzhlúbi, tehda nalezechu tři kříže a taká vóně jě zajide. A črté u povětřie zvolachu naň a řkúce: „Nevěrný Jidáši, čso činíš?“ Čsož onen Jidáš byl dobře učinil, tos ty vše zkazil.“ A tak jest nalezen svatý kříž.
Třetie ukázán jest svatý kříž po nalezení[3467]nalezení: nalezenye, že když vykopachu tři kříže, i nevěděli, který jest boží. A v ta doby ležieše[3468]ležieše: lezieſye v nemoci jedna šlechćična[3469]šlechćična: ſlechczyczna v Jeruzalémě. Tehdy svatá Elena jide k nie i káza na ni položiti dva kříže, na nichž[3470]nichž: nychs sú lotrové pněli, ničs nevsta [b]označení sloupceani by zdráva. A když třetí svatý kříž na ni vložichu, hned ta paní z nemoci vsta a by zdráva. A v ta doba ponesechu přes město jednoho panice umrlého. Tehdy svatá Elena káza jim s ním státi, a poklekši i vece: „Hospodine, rač ukázati své svaté dřevo, na němžs nás vykúpil.“ I vložichu naň prvé dva kříže, an ničs nevsta, a když boží kříž naň vložichu, hned ten jinoch vsta z mrtvých. A črté opět v povětří zvolachu a řkúce: „Ach, toť nalezeno to svaté dřevo, jenž smy byli schovali velmě dávno. A již pro ně ztratíme všichnu svú moc a jeho znamením vyženú nás z tohoto světa.“ A tak jsú i črté zvěděli svatost svatého kříže. Prosme, ať nás ostřeže ode všeho zlého.
O druhém máme znamenati užitek jeho, že když je vložichu do vody, hned sě hořká obráti v sladkú. Prvý užitek jest nám svatého kříže, že tento svět osvěcuje[3471]osvěcuje: oſſwieczugie, neb tento svět byl sě zatmil temností velikéj nevěry, takže jedni klaněli se slunci, druzie měsieći[3472]měsieći: myeſyety, třetí hvězdám, čtvrtí dříví, pátí kamení, šestí črtóm, a žádný nevěděl pravéj cesty. Ale když syn boží ukřižován, tehdy nám dal drahú světlost, točiž svatý kříž, abychom skroze nen poznali, ké stvořitel a ké stvořenie a čso dobrého a čso zlého. A to máme vše[3473]vše: wſſye skroze svatý kříž, a to máme ukázáno v Tajnići[3474]Tajnići: taynyty svatého Jana, že svatý Jan viděl anjela oblakem oděného, a duha na hlavě jeho a tvář jeho jako slunce. Skroze toho anjela znamenává sě syn boží, jenž jest sstúpil s nebes na tento svět i oděn oblakem, točiž naším ćelesenstvím[3475]ćelesenstvím: czeleſenſtwym a duha na hlavě jeho, točiž víćezstvie[3476]víćezstvie: wyczezſtwye, a tvář jeho, točiž svatý kříž, jako slunce svietí po všem světu a osvěcuje[3477]osvěcuje: oſſwyeczugye vešken lid. Prosmy jeho milosti, ať nás ráčí osvietiti.
Opět druhý užitek máme svatého kříže, že peklo lúpí a peklo zlámal a duše svaté z neho vyvedl. Jakož praví Zachař prorok: „Ó, Hospodine, tys zlámal svú[3478]svú: ſſw krví peklo a dušěs z diábelské moci vyprostil,
