[170r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejest to, ćiesaři[2080]ćiesaři: tyeſſarzy, nového, žes nás tak mnoho svolal?“ Ćiesař[2081]Ćiesař: Tyeſſarz vece: „Mám tu jednu dievku velmě múdrú to dosvědčuje[2082]dosvědčuje: doſſwyedczugye, by naši bohové byli črté, a praví, by byl pravý buoh Jezus Kristus, jehož sú Židé umučili v Jeruzalémě. Přehádáte li ji a s téj řeči svedete, s velikú čstí a s[2083]s: z dary sě domuo vrátíte.“ Tehdy jeden z těch mistruo vece: „Ó, milý ćiesaři[2084]ćiesaři: tyeſſarzy, ktoť dal tu radu, žes pro jednu dievku tak mnoho mudrcuo svolal, ano náš najmenší by ji přehádal? Kaž ji, ćiesaři[2085]ćiesaři: tyeſſarzy, přivésti, ať zvie, žeť jest nikdy múdřejších mistruo nevídala.“ A když to svatá Kateřina zvědě, ihned sě bohu poruči a hned anjel k nie přistúpi a jie potvrdi a řka: „Všichny mistry přehádáš a na vieru křesťanskú obrátíš.“ A když ji přivedechu, ona ćiesařovi[2086]ćiesařovi: tyeſſarzowy vece: „Kterak, ćiesaři[2087]ćiesaři: tyeſſarzy, činíš, žes protiv jedné dievce padesát mistruo sebral a je slibuješ darovati a mně velíš sě s nimi darmo hádati? Ale já na to netbám, nebo jest Jezus Kristus má věčná odplata.“ A když mistrové počechu mnoho proti bohu mluviti, ana jim ke všemu múdře odpověda, užase[2088]užase: Wzaſſye sě podivichu sě všechni mistrové a nevěděchu, čso řéći[2089]řéći: rzety, a jako němí stáchu. Tehdy ćiesař[2090]ćiesař: tyeſſarz velikými hněvy poče jim láti a řka: „To li vaše[2091]vaše: waſſye učenie, že vás jedna dievka přehádá?“ Le jeden z nich odpovědě a řka: „Věz to, ćiesaři[2092]ćiesaři: tyeſſarzy, žeť žádný nemóže téj dievce ostati, nebo z nie duch svatý mluví, protiv němuž my odpoviedati neumíme. Protož, neukážeš li nám lepšie viery, všichniť sě na křesťanskú vieru obrátíme.“ I ćiesař[2093]ćiesař: tyeſarz sě rozhněvav, káza ty všechny mistry upáliti. A když volachu mistrové: „Kterak bude našim dušem, ani jsme nepokřščeni“, svatá Kateřina jich potvrdi a vieře nauči řkúći[2094]řkúći: rzkuty: „Nebojte sě, budete u vašie krvi pokřščeni.“ A když jě v oheň umetachu, [b]označení sloupcevšichni duše pustichu, a jich těla i vlasuo i rúcha nic oheň neurazi ani uškodi. Tehdy ćiesař[2095]ćiesař: tyeſarz káza dievku v žalář vsaditi a dvanást[2096]dvanást: dwanazt dní hladem mučiti a sám jede do jiné vlasti. Tehdy králová s kniežetem Porfiriem[2097]Porfiriem: porphyriem v noci jide do žaláře a tu uzřechu světlost nebeskú a anjely svaté. Tu svatá Kateřina poče jim kázati a oba hned na vieru obráti, Porfirius[2098]Porfirius: porphyrius s královú[2099]královú: kralow a s svým rytierstvem vieru přijachu a bohu sě poručichu.
Druhé měla jest silnost, kterúž jest všechny hruozy a muky přemohla, a tu sílu jest ukázala, když jest bojovala jako ovce s vlkem, Maxenciem ćiesařem[2100]ćiesařem: tyeſſarzem, jako Jidita, ješto krále Olofarna zabila. Jakož sě čte, když sě ćiesař[2101]ćiesař: tyeſſarz vráti, káza vyvésti svatú Kateřinu[2102]Kateřinu: kate z žaláře i vece jie: „Raziť, čsti mé bohy a budeš má druhá králová. A postavím tvój obraz prostřed města, aby sě jemu všichni klaněli miesto boha.“ Svatá Kateřina[2103]Kateřina: katea vece: „Nemluv toho, králi, hřiechť jest to mluviti, neboť sem já chot Jezukristova, od jehož milosti ani tvé sliby ani muky ani zbožie móž mne odvrátiti. Tehdy ćiesař[2104]ćiesař: tyeſſarz káza ji prostřed města nahu pověsiti a klikami železnými dráti a potom do žaláře vésti. To sě sta jejie první boj. A když bieše[2105]bieše: byeſye v žaláři, že mějieše[2106]mějieše: myegyeſye opět býti dvanáste[2107]dvanáste: dwanazte dní bez pokrmu, ty dni holúbek z nebes ji krmieše[2108]krmieše: krmyeſſye, a potom sám král nebeský stúpil k nie i vece: „Má milá dsi[2109]dsi: dſſy, poznaj svého stvořitele a buď ustavična, neboť já budu s tebú.“ Tehdy ćiesař[2110]ćiesař: Tyeſarz káza ji před sě vésti z žalářě a uzřev ji krašší než dřéve i mnieše[2111]mnieše: mnyeſſye, by ji kto krmil v žaláři
