[169r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceTo moře znamenává svatých chválu, kteráž jest hlubší, než rozum dosáhnúti muož, neb má viece krápí, točiž radostí, jichž ižádný nemóže počísti, jedno sám buoh. V tom také moři svatý Klimentus měl svój život u velikéj žádosti, do kteréhož jest došel dnešní den skrze svój svatý život, kterýž jest měl na tomto světě. Nebo jeho svatý život ukazují divové, kteréž jest on činil, a jeho drahá smrt. Jakož sě čte o nem, že po svatém Petru byl papežem v Římě a bieše[2019]bieše: byeſye obrátil na vieru paní Theodoru, ženu jednu rodice ciesařova. Tehdy ten pán Simius[2020]Simius: Simi velikým hořem vnide do kostela po svéj ženě, chtě zvěděti, čso ona tam chtě a poč jde. A když svatý Kliment lidi požehna a pochváli vešken lid hospodina, hned ten pán Simius[2021]Simius: Simi oslnu i ohleše. Uzřevši to Theodora, jeho žena, ukáza svatému Klimentu. A hned svatý Kliment boha zaň poprosi[cp]poprosi] p(ro)op(ro)ſy i by hned zdráv a pokřsti sě s mnohými jinými. A když to uzře jedno knieže římské, vzkáza ćiesařovi[2022]ćiesařovi: tyeſſarzowy po listech, že svatý Kliment mnoho lida na vieru obrátil. An jemu odpovědě, aby jej jal a za moře na ostrov vsadil, aby tam hladem umřel. Tehdy ten pán naplniv lodí ztravy i káza jej vyvésti za moře a mnoho žákovstvo za ním. A když svatý Kliment z vody vyšed[cq]vyšed] wyſſede, viece než dva ćisíc[2023]ćisíc: czyſycz křesťanuo naleze na tom ostrově, ješto také byli vysazeni[2024]vysazeni: wyzazeny pro božie jmě. A ti uzřevše svatého Klimenta, velikú radostí počechu plakati. A on jim vece: „Ne pro mé zaslúženie poslal mě k vám hospodin, ale abych byl účasten vašeho dobrého.“ A když od nich zvědě, že za šest míl vodu sobě nosiechu na pleci, vece jim: „Poprosme všechni hospodina, Jezukrista, aby svým zpovědlníkóm studnići[2025]studnići: ſtudnyty otevřel na tomto miestě.“ A poprosivše[2026]poprosivše: pop(ro)ſywſye i sem i tam hledieše[2027]hledieše: hledyeſſye, [b]označení sloupceuzře beránka stojíc, jenž pravú[2028]pravú: p(ra)w nohú studnići[2029]studnići: ſtudnyty jemu ukazováše[2030]ukazováše: vkazowaſſye. An tomu urozuměv, jide k tomu miestu i pokopa, inhed sě zjevi čistá studniće[2031]studniće: ſtudnytye. A když to zvěděchu v jiných zemiech, jechu k nemu. A jednoho dne přijěde jich pět set a pokřtichu sě a modly zkazivše[2032]zkazivše: zkazywſye po všem kraji a sedm set kosteluo postavichu.
Po třech letech uslyšav to ćiesař[2033]ćiesař: tyeſſarz, jednoho vévodu tam posla, aby všechny zhubil. Ten vévoda uzřev, ano všechni jdú vesele na smrt, nechav všech jal svatého Klimenta a přivázav jemu železnú kotvu[2034]kotvu: kotw na hrdlo i káza jej uvrći[2035]uvrći: vwrty do moře. Tehdy Kornelius a Phebo, jeho učeníkové, a všechni počechu boha prositi, aby jim ráčil tělo svatého Klimenta ukázati, inhed sě moře rozstúpi za tři míle, ani všedše[2036]všedše: wſedſye do moře suchého, nalezechu kostelík mramorový, anjelskýma rukama učiněný[2037]učiněný: vczynyenyg, a v nem tělo svatého Klimenta bieše[2038]bieše: byeſſye, a anjelé nedachu nikam svatého těla dieti. Na každé léto v jeho den moře sě za tři míle rozstupováše[2039]rozstupováše: rozſtupowaſſye a mnoho lidí přichodieše[2040]přichodieše: przychodyeſye, ale již pro hřiechy lidské to vše jest zahynulo. Jedna žena byla přišla svým synem, an tu usnul, i zapomenula jeho tu máti. A zatiem sě moře stúpilo a sešlo, ana zapomenuvši na syna běhala plačíći[2041]plačíći: placzyty po břehu, zda by jej kte uzřela, tělo jeho na březě[2042]březě: brzeſye vyvržené. A tak po roce přijide a modli sě svatému Klimentu a inhed ozřevši sě, uzře syna na témž miestě spiece, na kterémž jeho bieše[2043]bieše: byeſye odešla, přiskočivši i ubudi jej před lidmi i pojě jej s sobú domuo. A když jeho otáza: „Kdes[2044]Kdes: kdez byl, synu?“ On vece: „Však sem jedinú noc spal u svatého Klimenta, an mě choval a nedal mi utonúti.“ A tak zjevena jest svatost jeho života, kterak jest trpěl pro buoh a které jest divy činil. Prosmy jeho,
