Vyhledávání (skrýt)

[Kázání dzikovská na okruh de sanctis]

Biblioteka Jagiellońska Uniwersytetu Jagiellońskiego (Krakov, Polsko), sign. Przyb. 177/51, 124r–221r. Editor Svobodová, Andrea. Ediční poznámka
<<<<<166r166v167r167v168r168v169r169v170r>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[168r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesvatých jistě, když jest drahá, tehdy jest milá.“ Tu šesteru věc měla na sobě svatá Cecilia, proněž jest byla bohu míla. Jakož sě čte o nie, že byla kniežećieho[1972]kniežećieho: knyezetyeho rodu a z své mladosti bohu slúžila a svaté čtenie na prsech vždy nosila a božie jmě na mysli vždy měla a jeho vóli vždy plnila a svú[1973]svú: ſſw čistotu bohu poručila. Potom když bieše oddána jednomu jinochu ménem Valeriánovi, ona sě v žíni oblekla pod drahé rúcho, a když na svatbě velikú radost činichu, a ona vždy sě bohu modléše[1974]modléše: modlyeſſye a řkúci: „Hospodine, daj mi srdce čisté a tělo mé, bych sě od tebe neodvrátila.“ I posći[1975]posći: poſczy sě tři dni, modléći[1976]modléći: modlety sě bohu. A když vnide do komory s svým panicem, poče jemu mluviti a řkúći[1977]řkúći: rzkuty: „Najmilejší panice, chtiť jedno pověděti, a slib mi ižádnému nepraviti.“ A tu jie slíbi, i ona vece: „Mámť já mého milovníka, anjela božieho, jenžť mne vždy střeže, a ten, jakžť uzří, a ty sě mne nesličně dotkneš, hned tě zabie a tak ztratíš svú[1978]svú: ſſw drahú mladost. Pakliť pozná, že se mnú čistě chtěš býti, tehdy tě tak bude milovati jako mě a ukážeť svú[1979]svú: ſſw tvář.“ Tehdy Valerián vece: „Ukaž mi toho anjela.“ Svatá Cecilie vece jemu: „Budeš li křščen[co]křščen] krzczē, hned jeho uzříš. Protož di k svatému Urbanu biskupovi a pokřsti sě.“ An šed i křsti sě. A vrátiv sě, najide svatú Cecilii s anjelem na modlitvách. A ten anjel držieše[1980]držieše: drzyeſye dvě koruně[1981]koruně: korunnye i ustavi jednu na svatú Cecilii a druhú na Valeriána a řka: „Tě dvě koruně[1982]koruně: korunnye poslal vám buoh z rájě, abychta jich dobře chovala, tyť vám nikdy nezahynú ani sě pokazie a žádný jich neuzří, jedno čistí. A ty, Valeriáne, žes jejie rady uposlúchal, pros, čso chtěš, a dám tobě.“ A Valerián vece: „Ničs nemám na světě milejšieho než bratra svého, protož prosím tebe, aby on také pravdu božie poznal.“ Tehdy anjel vece: „Líbí mi sě tvá prosba.“ Oba přídeta [b]označení sloupces vítězstvím do králevstvie[1983]králevstvie: kralewſt nebeského[1984]nebeského: neb a hned přijide jeho bratr Tiburcius, ano vóně drahá mezi nima, i vece: „Odkad mě zaráží taká vóně róžená?“ Valerián jemu vece: „Mámť na sobě korunu, jiež[1985]jiež: gyes tvojě oči viděti nemóžeta, jedno leč u boha uvěříš.“ Ale svatá Cecilia ukáza jemu modly němé a božie jmě pochváli, hned Tiburcius[1986]Tiburcius: tyburci(us) bratru vece: „Smiluj sě nade mnú a poď se mnú k svatému Urbanu, ať mne pokřstí.“ A když sě pokřsti, hned jeho anjel navščevováše[1987]navščevováše: nawſczewowaſye a mnohé dary jim přinášieše[1988]přinášieše: przynaſſyeſſye. Tehdy Almachius[1989]Almachius: Almachi(us) křesťany hubieše[1990]hubieše: hubyeſye a ona jich těla schováváchu. A zvěděv to Almachius[1991]Almachius: Almachi(us), povola jich a řka: „K čemu ztratěné[1992]ztratěné: ztratyene pochováváta?“ Tehdy Tiburcius[1993]Tiburcius: Tyburci(us) vece: „Které ty dieš ztratěné[1994]ztratěné: ztratyene, ti jsú boží zvolenci.“ Rozhněvav sě ten král, vece: „Tehdy sta vy také křesťani?“ I ona vecesta: „I ovšem jsva.“ A když sě nechtěsta modlám klaněti, káza jě oba stieti. A když jě stiechu, uzřechu dva anjely, ano jě do nebes nesú. Tehdy Almachius, chtě jejich zbožie pobrati, káza před sě přivésti svatú Cecilii i káza sě jie modlám klaněti, aneb za to život dáti. A když ji k tomu nutiechu, ana nerodieše[1995]nerodieše: nerodyeſſye, mnozí jie plakáchu, že tak šlechetná a krásná panna chtě sě na smrt dáti. Vece jim ona: „Neztratím já své mladosti, ale v lepší proměním, dadúc bláto za zlatto, dadúc chalupu za duom, krátký život za věčný. Věříte li tomu, čso já pravím?“ Ani vecechu: „Věříme v hospodina, Jezukrista, jenž sobě zvolil takú služebnići[1996]služebnići: ſluzebnyty.“ A tak povolavši svatého Urbana, viece než čtyři sta sě jich pokřsti. Tehdy Almach rozhněvav sě, káza ji vésti do jejie domu a tu ji celý[1997]celý: czelyg den a celú noc v horkéj peci páliti, ana tu sedě jako v chladu. Uslyšav to Almach,

X
1972kniežećieho: knyezetyeho
1973svú: ſſw
1974modléše: modlyeſſye
1975posći: poſczy
1976modléći: modlety
1977řkúći: rzkuty
1978svú: ſſw
1979svú: ſſw
cokřščen] krzczē
1980držieše: drzyeſye
1981koruně: korunnye
1982koruně: korunnye
1983králevstvie: kralewſt
1984nebeského: neb
1985jiež: gyes
1986Tiburcius: tyburci(us)
1987navščevováše: nawſczewowaſye
1988přinášieše: przynaſſyeſſye
1989Almachius: Almachi(us)
1990hubieše: hubyeſye
1991Almachius: Almachi(us)
1992ztratěné: ztratyene
1993Tiburcius: Tyburci(us)
1994ztratěné: ztratyene
1995nerodieše: nerodyeſſye
1996služebnići: ſluzebnyty
1997celý: czelyg
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 15 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).