[171v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejest hospodina po cestě chudoby, že všechno, čsož měl, pro buoh opustil. Jakož sě čte, když jeho syn boží zavolal, hned všeho nechav i šel za ním, aneb slyšal bieše od hospodina, jenž jě učieše a řka: „Ktož všeho neopustí pro mne, ten nemóže býti muoj učedlník.“ Opět jest jeho následoval po cestě milostivéj. Jakož sě čte o nem, že byl velíme milostivý. A tu milost jest ukázal na svatém Matěji, nebo když svatý Matěj v jednom městě ménem u Burgundii kázáše[2183]kázáše: kazaſſye, tu jej bichu a jechu a nechtiechu jeho poslúchati, i vylúpichu jemu oči a svázavše[2184]svázavše: ſſwazawſye jej v žalář vsadichu a chtiechu jej zahubiti. Hned sě zjevi anjel svatému Ondřeji[2185]Ondřeji: Ondrzey a káza jemu jíći[2186]jíći: gyczy do Burgundí k svatému Matěji[2187]Matěji: Matyey. A když svatý Ondřej vece: „Neviem ćesty[2188]ćesty: tyeſty“, anjel vece: „Jdi k moři, kterúž lodí první uzříš vsada, jediž do Burgundie.“ Svatý[2189]Svatý: ſſwatyg Ondřej učiniv to, jide do toho města božím povolením. A šed do žaláře k svatému Matěji[2190]Matěji: Matiey, poče nad ním plakati a prositi zaň boha, hned sě navráti zrak svatému Matěji pro prosbu svatého Ondřeje, a svatý Matěj uteče z žalářě. Rozhněvavše[2191]Rozhněvavše: Rozhnyewawſye sě měščené, že svatý Matěj utekl, jechu svatého Ondřeje a vláčichu jej koňmi po ulicéch. A když z neho velmě krev tečieše[2192]tečieše: teczyeſſye, poče za ně boha prositi a všickny svú[2193]svú: ſw modlitvú[2194]modlitvú: modlytw na vieru obráti. A čso jest to učinilo? Jedno milost, že jest za své nepřátely boha prosil. O jeho sě milosti viece čte, když čtyřidćeti[2195]čtyřidćeti: cztyrzydtyety pohanuov plavieše[2196]plavieše: plawyeſſye sě k svatému Ondřeji po moři, chtieće[2197]chtieće: chtyetye vieru křesťanskú přijieti, tehdy diábel moře zbúři, že ti všichni ztonuchu. A když jich těla moře na břeh [b]označení sloupcevymeta, tehdy přinesechu jě před svatého Ondřejě, an jě všichny z mrtvých vzkřiesi. I oni všechno pověděchu, čso sě jim na moři přihodilo. A tak svatý Ondřej chodil jest po cestě milosti, opět jest následoval boha po cestě umučení. Jakož sě čte, když přišel do jedné země Achaie, tu jest kosteluo nastavěl a modly zkazil a jednoho kniežete ménem Egeas zemi na vieru obrátil. Uslyšav to Egeas, poče svatého Ondřejě mnohými núzemi nutiti k modlám, svatý Ondřej odpovědě: „Vymysl sobě, kteréť sě zdají na světě muky, nebo čímž budu mieti věcší muky, tiem budu vzácnější králi nebeskému.“ A hned jej káza svázati a dvadćeti[2198]dvadćeti: dwadtyety lidem jej bíti a potom jej káza na popravu[2199]popravu: pop(ra)w vésti. A když jej na kříž vediechu, sběžechu sě lidé a řkúce: „Nevinná jeho krev nevinně bude prolita.“ Svatý Ondřej poče jich prositi, aby jeho mučenie nepřekáželi. A uzřev kříž, pozdravi jeho a řka: „Zdráv, milý kříži, jenž si božím tělem posvětěn[2200]posvětěn: poſſwyetyen, jehož sem dávno žádal přijieti a miloval sem tě snažně.“ A to řka, svleče rúcho s sebe i da mučenníkóm. A tak jej na kříži pověsichu, na němž stojě živ, dvadćeti[2201]dvadćeti: dwadtyety tisíc lidu na vieru obráti. I počechu lidé hroziti Egeášovi a řkúce: „Neměls toho mužě čstného a svatého tak nečstně mučiti.“ Tehdy Egeáš přišed, chtieše[2202]chtieše: chtyeſſye sníti s kříže svatého Ondřeje, i svatý Ondřej vece: „Pročs přišel, Egeáši, hledáš li milosti od boha míle, budeš ji mieti, pakli deš, aby mě sňal s kříže, věz to, žeť já s kříže živ nesstúpím, nebo již vizi krále svého, an mne čaká.“ A když jej[2203]gyey; za tím je zapsáno ch, neškrtnuto