[165r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcenebeského nemóž ižádný dojíti, jedno musí oděn býti tiem čtverem rúchem, nebo zajisté ktož nemá pokory, nelze jemu přijíti do královstvie[1814]královstvie: kra nebeského[1815]nebeského: nebe. O tom máme příklad na Luciperovi, jenž pro svú[1816]svú: ſw pýchu nemohl ostati v nebesiech. Také ktož nemá čistoty v svém stavu[1817]stavu: ſtaw, ten nevende do nebes. Na to máme příklad na sodomitských lidech, kteříž pro své peské bydlo a smilstvo propadli sě s pěti městy. Také nemilostiví, kteříž chudým nepomáhají, nevendú do královstvie[1818]královstvie: kral nebeského[1819]nebeského: nebe. Na to máme příklad na pěti pannách nemúdrých, kteréž sú neměly olejě milosrdenstvie v svých lampách, točiž v srdćiech[1820]srdćiech: ſſrdtyech, před těmi zavřiena sú vrata nebeská. Také kteříž nemají utrpenie, ale vždy v rozkoši světské přebývají a v opilstvě a v chlúbě, tiť nevendú do kóra anjelského. Na tom máme příklad na onem bohatci, jenž po všě své dni hody válel i pochován jest v horúciem pekle. Tiem čtverým rúchem byl oděn svatý Martin, v němž sě znamenává veliká jeho svatost, pro niž jej král nebeský povýšil na tomto světě. A najprvé povýšen byl u pokoře, neb sě čte o něm, že jakž koli bieše[1821]bieše: byeſſye syn mocného kniežete, jemuž slúžieše[1822]slúžieše: ſluzieſye tisíc rytieřuo, avšak také pokory byl, moha mieti sto panoší, však s jedním jezdieše[1823]jezdieše: gezdyeſye, jenž jemu viece slúžíše[1824]slúžíše: ſluziſye, než on jemu, nebo svému sluze i škorně zúváše[1825]zúváše: zuwaſſye i utieráše[1826]utieráše: vtyeraſſye. A potom jeda ćestú[1827]ćestú: tyeſtu uzřel jednoho malomocného velmi mrzkého, skočiv s koně i políbi jej a hned ten malomocný by uzdraven. Málo jest takých Martinuo, ješto by byli povýšeni.
Druhé byl povýšen v čistoće[1828]čistoće: czyſtocze, neb sě jeho rukú nepřidržala ižádná poskvrna smrtedlného hřiechu, ale svého slibu a čistoty choval až do smrti, a to na znamenie čistoty svéj měl panenské tělo. Jakož [b]označení sloupcesě čte o něm, když byl umřel, jeho svaté tělo bylo tak bielo jako snieh a tvář světlá jako slunce, jako tělo slavné.
Třetie byl povýšen u milosti, neb sě čte o nem, že byl velmi milostivý[1829]milostivý: myloſtywyg chudým. Jakož praví svatý Řehoř, když svatý Martin ráno v neděli dieše do kostela, tehdy jeden nahý[1830]nahý: nahyg dieše[1831]dieše: dyeſſye za ním, prosě oděvu pro buoh. Le[1832]Le: Lle svatý Martin káza hned svému alcipřiestu, aby toho chudého přioděl, le on vždy odkládáše[1833]odkládáše: odkladaſſye. Tehdy svatý Martin šed do kaply, svleče s sebe sukni tayne i da ji tomu chudému. A sám v jediné kápi osta, že toho jeho kaplan nepozna. A když ten kaplan jide na trh i kúpi za šest grošuov[1834]grošuov: g suknići[1835]suknići: ſuknyty zlú a krátkú a přišed, vrže ji před svatého Martina hněvivě a řka: „Na, rozdaj všě, čsož máš.“ Tehdy svatý Martin vzem tu suknići[1836]suknići: ſuknyty i obleče sě sám v ni velmi tajně. A u[1837]u: w nie biechu krátcí rukávi do loktuo a krátká sukně až do kolenú. A když svatý Martin mši slúžieše[1838]slúžieše: ſluzyeſye a božie tělo zdviháše[1839]zdviháše: zdwyhaſſye, tehdy kápě široká spade jemu s rukú, že obě ruce naze biesta. A hned nebeská světlost udeři a anjel přikry jeho ruce zlattohlavem nebeským. Ješče viece, že takéj milosti byl a ščedrosti, že když bieše biskupem, kdež jej chudí uzřeli, hned k nemu běželi. An hned kázáše[1840]kázáše: kazaſye svatému Brikciovi, aby všem dal a ižádnému neodpověděl.
Čtvrté povýšen byl v utrpení. Jakož sě o něm čte, že tělo své sušil postem, modlitvami a velikým bděním[cj]bděním] vdyenim sě mučieše[1841]mučieše: muczyeſſye. Také v klášteře jeho ani on ani jeho bratřie vína okusili, jedno kterýž sě roznemožieše[1842]roznemožieše: roznemozyeſye. Také kápí krásných nenosiechu. Jakož praví svatý Sever, jeho učenník, když svatý Martin do jedné svéj honitby přijede a tu jemu na nocleze bohatě
