[165v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceustlachu, tehdy všechnu postel vymetav i leže na holéj zemi. Tehdy jeho sluhy prosichu, aby asa slámy pod sě prostřel, an jim odpovědě a řka: „Nesluší mi jinak, milí bratřie, umřieti, jedno na popele a v žíni. Pakliť vám ostavím zlý příklad, tehdy shřeším nad vámi.“ A tak zjevena jest jeho svatost, skrze kterúž on byl povýšen na tomto světě. A protože bieše[1843]bieše: byeſye svatého života, byl jest bohu velmě vzácen. A to ukazuje[1844]ukazuje: vkazugie sám buoh a anjelé a smrt a rozličné nemoci.
Prvé jeho svatost ukazuje[1845]ukazuje: vkazugie sám buoh, děkuje[1846]děkuje: dyekugye jemu před svými anjely. Jakož sě čte, když jednú svatý Martin zimě dieše[1847]dieše: dyeſye do jednoho města i potka jednoho chudého nahého, an prosí almužny, tehdy svatý Martin vytrh meč i rozřeza plášč i da polovići[1848]polovići: polowyty tomu chudému. Hned téj noci uzře nebesa odevřiena a syn boží v jeho plášči stojě, jemu děkováše[1849]děkováše: dyekowaſye a řka: „Martin ješče nepokřščený[1850]nepokřščený: nepokrſczenyg, však mě tiemto pláščem oděl.“
Hledaj, člověče, kterakť jest pochválen pro svú[1851]svú: ſw ščedrost. Prosmy jeho milosti, ať by nám byl ščedr, čsož prosímy. Opět svatý duch ukázal jeho svatost, když ve mši upadla naň kúle plamenná z nebes, a to jest byl svatý duch, jenž veň vstúpil ohněm jako v apoštoly. Opět jeho svatost ukázala svatá Maří. O tom praví svatý Řehoř a řka: „Když svatý Martin jednú sám sedieše[1852]sedieše: ſedyeſſye v svém pokoji[1853]pokoji: pokoy a jeho sluhy před dveřmi čekáchu, uslyšechu mnohé hlasy s ním mluviece. O tom jeho potom otázachu a řkúce: „Kto to s tebú mluviechu, a my sme ižádného neviděli?“ Vece jim: „Poviem vám, ale prosím vás, abyšte ižádnému nepověděli. Vězte to, žeť jest matka boží a svatá [b]označení sloupce[1854]na tomto místě je opět zapsáno a ſwata, není škrtnuto ani podtečkováno Nětišě a svatá Cecilia byly u mne a mluvily se mnú a často mne navščevují[1855]navščevují: nawſczewgy svatý Petr a svatý Pavel.“
Opět jeho svatost ukazují anjelé, když sú na jeho smrti zpievali. Jakož sě čte, když svatý Sver, kolínský biskup, v neděli ráno po jitřní chodieše[1856]chodieše: chodyeſye po svatých. A toho času bieše[1857]bieše: byeſye vatý Martin umřel. Tehdy uslyšě anjely zpievajíće[1858]zpievajíće: zpyewagytye pod nebem. An povolav svého kaplana, otáza jeho a řka: „Slyšal lis čso?“ An vece: „Ničs.“ Tehdy biskup prosi zaň boha, an hned uslyša hlasy anjelské i otáza, čso by to bylo. A biskup vece, že svatého Martina, jenž dnes umřel, nesú anjelé zpievajíce[1859]zpievajíce: zpiewagyczye do královstvie[1860]královstvie: kralowſt nebeského[1861]nebeského: nebeſ. A umřel jest léta devadesátého prvého. Opět jeho svatost ukazují mrtví, že tři mrtvé vzkřiesil. Z těch tří čte sě o jednom, jehož měl v svém klášteře, jenž ješče nebyl pokřščen. A když svatý Martin přijide do kláštera, pověděchu jemu, že ten umřel, a nejsa křesťan. Tehdy svatý Martin vzem jej do svého pokojě, rozprostřev sě na jeho tělo, svú[1862]svú: ſw modlitvú jej vzkřiesi. A ten oživ i vece a řka: „Již sem byl veden do temniće[1863]temniće: temnytye, a přiběh jeden káza mě pustiti a řka: Pusťte toho, nebť zaň svatý Martin prosí[1864]prosí: p(ro)ſyg.“ Prosme jeho etc.cizojazyčný text
Opět jeho svatost ukazují rozličné nemoci jako slepota a hluchota. Neb biesta dva tovařišě, jeden slepý a druhý zlámaný[1865]zlámaný: zlamanyg, slepý[1866]slepý: Slepyg nesieše[1867]nesieše: neſſyeſye zlámaného, jenž slepému ćestu[1868]ćestu: tyeſtu ukazováše[1869]ukazováše: wkazowaſye a veliké penieze vyprošovasta. I slyšavše, že svatý Martin mnoho nemocných uzdravováše[1870]uzdravováše: vzdrawowaſſye ku přinesení jeho. Když jeho svaté tělo z kostela nesiechu, tehdy ona žebráky chtěsta utéći[1871]utéći: vtety v jednu ulići[1872]ulići: wlyty, by jich nepotkali s tělem jeho, aby nebyli uzdraveni, a tak bežiece
