[166v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekde jest nalezl, druhé, kterak jest nalezl.
O prvém znamenajte, že tu jest nalezl milost, ktež byl ji ztratil, nebo žádné věci jinde nenalezne člověk, jedno tu, kdež jest ztratěna[1896]ztratěna: ztratyena. Jakož sě čte o nem, že když svatý Martin bieše velmi ščedrý, tehda svatý Brikcí bieše[1897]bieše: byeſye jeho kaplanem i nelíbieše[1898]nelíbieše: nelybyeſſye sě jemu, že svatý Martin vše chudým rozdáváše[1899]rozdáváše: rozdawaſſye pro buoh. A když jeden chudý pta sě svatého Martina, tehda svatý Brikcí vece: „Jdi na rajský dvór a kteréhož uzříš šilhavého mnicha, an jedním okem nahoru hledí a druhým doluov, toť jest Martin.“ Svatý Martin zvěděv to duchem svatým, zavolal jeho i vece: „Věz to, Brikcí, žeť sem uprosil u boha, aby ty byl po mně biskupem. I budeš, ale žes mnú klamy dál, budeš mieti velikú hanbu.“ A když svatý Martin umřel, tehda svatého Brikcí zvolichu biskupem, a jedni z nepřiezni hledáchu jeho ssaditi z[1900]z: ſ biskupstvie[1901]biskupstvie: Bykupſtwye. V tu dobu sta sě, že jedna žena, ješto práše[1902]práše: praſſye rúcho na dvór anebo k dvoru, ta počala a porodila syna, a to přípravú[1903]přípravú: przyp(ra)w jiných bratří obráti a počite na svatém Brikcí. A on poče přieti a řka: „Neviem o tom ničse[1904]ničse: nyczſſye.“ A oni naň ješče viece mluviechu, tehda svatý Brikcí káza před se přinésti to dietě, ano jemu teprú čtyři neděle, i vece: „Zaklínám tě boží moćí[1905]moćí: moty, aby mi přede všemi povědělo, já li sem tvój otec.“ A dietě hned promluvi a řka: „Nejsi ty mój otec, ale jiný[1906]jiný: gynyg.“ Le oni jemu to počitechu za čár. An opět nabrav žeřevého uhlé v svój plášč i nese je[1907]je: gye přese všechno město i prosu je[1908]je: gye před hrobem svatého Martina, avšak plášče ničs neprožže[1909]neprožže: nep(ro)zzye. A tu sě modli svatému Martinu a prosi jeho, by zaň ráčil boha prositi, aby jemu tu vinu odpustil.
O druhém, kterak jest boží milost našel, to dvěma věcma, utrpením [b]označení sloupcea snaženstvím. Jakož sě čte, když jemu ješče nechtiechu věřiti, an vstav, s velikú žalostí a s velikým pláčem jide pěš do Říma, a tu veliké pokánie učiniv, naleze boží milost. A vrátiv sě, byl mnoho let biskupem, a potom došel do královstvie[1910]královstvie: kralowſt nebeského[1911]nebeského: nebeſke. Prosmy jeho etc.cizojazyčný text
De sancta Elisabethcizojazyčný text[1912]na marginu zapsáno mladší rukou: S. Elzbieta
Astitit regina a dextris tuis in vestitu deaurato etc.cizojazyčný text[1913]Ps 44,10 Tato slova píše svatý David v Žaltáři a řka: „Přistúpila královna na tvú pravići[1914]pravići: p(ra)wyty v rúšě pozlattěném[1915]pozlattěném: pozlattyenem.“ V těch sloviech máme znamenati stav a čest a oděnie svaté Alžběty. Chtěme li věděti jejie stav, ukazuje nám, že jest bezpečný, když die „přistúpila králevna jejie dóstojenstvie“, když die „králevna jejie oděnie“, když die „v zlattém rúšě“.
Prvé máme znamenati jejie stav bezpečný ve všem dobrém potvrzení, jenž sě nemóž proměniti ani nemoćí[1916]nemoćí: nemoty ani nedostatky ani smrtí ani kterým hřiechem. Ale my toho mieti nemóžem, doňud sme na tom světě, nebo jsme na každý[1917]každý: kazdyg den v nedostatciech a v truchlostech tohoto světa. A ješče viece pro malitký[1918]malitký: malytkyg vietr búře svěcskéj spadnem s dobrých skutkuo ve zlý[1919]zlý: zlyg stav. O tom máme příklad o Jidášovi, jenž byl apoštolem a potom diáblem. A proč? To zajisté, že nenie bezpečenstvie na tomto světě. Ale toho sě již svatá Alžběta nebojí, neb jest již ustavena na pravići[1920]pravići: p(ra)wyty boží, kdež nemóž padnúti. A to sě miení, když die „přistúpila na tvú pravići[1921]pravići: p(ra)wyty“. A tu móžem znamenati, že syn boží, chtě přebývati v svatéj Alžbětě duchovně jako v svém domu, potvrdil jie sedmy slúpy, proněž nemohla padnúti v žádnú škodu.
Prvý slúp byl jest jejie svatost u pravéj vieře, kterúž jest měla k svému muži, k hospodinu Jezukristu, neb protiv muži
