[164v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcechudým jako dnes před kostelem, a tak stojě uzře, ano dušě vychodie radostně z svých hrobuo vesele a krásně, radujíće[1798]radujíće: radugitye sě, že dávají za ně almužnu. Také svatá mšě jim pomáhá. Jakož praví svatý Řehoř, že jeden mnich byl umřel a maje v kápi tři zlatté groše, a tak s nimi pochován. I káza svatý Řehoř zaň slúžiti třidćeti[1799]třidćeti: trzydtyety mší. A když třidcátú chtieše[1800]chtieše: chtyeſſye slúžiti, zjevi sě jemu. An jeho otáza: „Jak sě máš?“ Duše jemu vece: „Zle sem sě měla, ale již dobře, že dnes skrze tvé mšě budu v nebeském království[1801]království: kralowſt. Prosmy etc.cizojazyčný text
Čtvrté jim móžem pomoći[1802]pomoći: pomoty postem, nebo když by bylo komu skázáno postiti sě, an umřel, a nedoplnil pokánie, ktož by sě zaň postil, pomohl by jemu z múk; ale to když by jeho prosil a kněz jemu toho povolil. O tom máme příklad na jedné ženě, když jie muž umřel, ana ochudla i poručila sě diáblu, aby jie dal zbožie, jako dřéve měla. Tehdy črt sě jie zjeviv, vece: „Dámť dosti zbožie, chtěš li mne poslúchati.“ Ana vece: „Ráda.“ Črt jie vece: „Učiň tyto tři věći[1803]věći: wyety.“ Prvé, aby kněží a žáky a mnichy do hospody přijímala a se všemi nečest plodila. Druhé, aby chudé bila a topila a ve dne přijímala a o puolnoci vyháněla. Třetie, aby lidem v kostele sě modliti překážela a toho sě nikdy nezpoviedala. Ana to črtu slíbi a čini to až do smrti. A když leže na smrtedlné posteli, syn jejie poče ji nutiti, aby sě zpoviedala. Ona jemu to vše povědě a řkúc: „Nemohu sě zpoviedati, aniž mi jest čso platno, neb sem velmi proti bohu zablúdila.“ A když syn poče plakati a ji nutiti [b]označení sloupcek zpovědi a slibuje za ni pokánie učiniti a plniti, le ona vzemši skrušení, posla k knězi. Ale dřéve než kněz přijide, až črté udeřichu do toho domu, a ona hrózú velikú zdeše a umře. Tehdy syn jejie při jejím těle zpověda sě knězi jejie hřiechuo a pokánie přijě a trudi sě za ni postem a jinými dobrými skutky, čsož jemu od kněze skázáno. A když syn jejie naplni pokánie, hned ona, z uočistcových múk vyšedši, synu poděkova ukázavši sě jemu a hned, svietieći[1804]svietieći: ſwyetyety sě jako slunce, jide do královstvie[1805]královstvie: kralo nebeského[1806]nebeského: nebe. Prosmy boha etc.cizojazyčný text
De sancto Martino etc.cizojazyčný text[1807]na marginu zapsáno mladší rukou: S. Marcina
Magnificavit eum in conspectu regum et dedit illi coronam glorie etc.cizojazyčný text[1808]Eccl 45,2–3 Tato slova píše král Šalomón a řka: „Povýšil jeho před králi a dal jemu koronu chvály.“ V těch sloviech máme trojí[1809]trojí: troy věc znamenati. Prvé kto povýšil, druhé koho, třetie na čem povýšil. Chtěš li zvěděti, kto povýšil, zajisté ne pán ani knieže tohoto světa, ale sám buoh, jenž jest král a pán nebeský, jenž jest súdce živých i mrtvých, tenť jest povýšil dnešní den svatého Martina, a to na dvú miestú, zde a v nebesiech. Na světě povýšil jeho v svatosti a na nebi korunú věčnú.
O prvém máme znamenati, že svatost jeho života byla ve čtveře věći[1810]věći: wyety, to jest v tichosti, v čistotě, u milosti, v trpení[1811]trpení: trpenye. A to jest čtvero rúcho, v něž má oblečena býti každá dušě, která má jíti před krále Asvera. O němž sě čte, že před toho krále žádný[1812]žádný: zadnyg nesměl jíti, jedno v dobrém rúšě, ne v zedraném ani u měšě. A protož králevna Hester chtieći[1813]chtieći: chtyety jíti předeň, oblekla sě byla v drahé rúcho a u pozlacené. Takéž před krále
