[153r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcezbožie na tré děléchu[1400]děléchu: dyeliechu. Jeden diel na boží duom sluhám krále nebeského dáváchu, druhý diel chudým, třetí svéj čelédće[1401]čelédće: czeledtye a sobě ku požitku chováchu. A tak za dvadćeti[1402]dvadćeti: dwadtyety let plodu u manželství nemajíce. Slíbichu hospodinu, když by jim plodu požíčel, že by hned k službě božie přisadili. Protož třikrát smy u písmě znamenali Joachima choditi do Jeruzaléma.
Prvé na hod posvěcenie Joachim s svými přáteli šed do Jeruzaléma a s jinými přišed k uoltáři, obětova obět svú[1403]svú: ſw. A když to uzře kněz Isagar, jenž obět přijímáše[1404]přijímáše: przygymaſye, i vrže ji s oltáře a řka: „Kterak bezdětek ten smie přistúpiti k oltáři, poňovadž jest zlořečený každý bezdětek v našem zákoně.“ Le on pro velikú hanbu, ano naň súsedé jeho volají, nechtě sě vrátiti do svého domu, ale jide ku pastuchám svým na púšč i by tu s nimi, přebývaje v smutku a v truchlosti. A král nebeský, jenž jest smutných utěšenie, poslal anjela k nemu, le anjel boží třetí den zjevi sě jemu a řka: Tedě já anjel poslán sem k tobě, Joachim, ať bych zvěstoval, žeť jest buoh uslyšal tvú[1405]tvú: tw prosbu i tvé volánie, uzřev tvój stud, ještos trpěl, i hanbu velikú, protož měj radost u boze, že Anna, tvá žena, porodí tobě dseru[1406]dseru: dſeru, jíž převzděješ méno Maria, a ta bude hned svata a svatým duchem naplněna, v chrámě na božie službě ustavična a budeť matka Jezukrista, spasitele všeho světa. A toť tobě znamenie dávám, že když přídeš do zlattéj brány v Jeruzalémě, tehdy Anna, manželka tvá, potká tě, jenž stará sě, odjětie tvého velmi truchle, a hned, jakž tě uzří, svatým duchem bude obdařena.“ Pověděv to anjel, od něho odstúpi i jide [b]označení sloupcek Anně, jenž velmi plakáše[1407]plakáše: plakaſſye, nevědieći[1408]nevědieći: newyedyety, kam sě děl Joachim. A zjeviv se jie týž anjel, zvěstoval jie táž slova jako Joachimovi. A tak podlé přikázanie anjelského postřetesta sě v zlattéj bráně a poklonivše[1409]poklonivše: poklonywſye sě a poděkovavše[1410]poděkovavše: podiekowawſye hospodinu z tak utěšeného daru. Vrátivše sě domuo, hned svatá Anna poče a porodi dseru[1411]dseru: dzeru, jiež převzděchu Maria. A když by jako o pěti letech, mezi panny k službě božie v klášteře jie potvrdichu. A tak jejieho narozenie duostojenstvie jest ukázáno. Ó, duostojenstvie svaté Mařie, matky božie, dievky čisté, prorok svatý David dávno jejie narozenie prorokoval, rozličně ji nazývajě[1412]nazývajě: nazyewagie. Jakožto Šalomún, vida jejie divné narozenie, řekl: „Která jest toto, jenž vstupuje[1413]vstupuje: wſtupugie jakti róže?“ Jako by řekl: „Jiné dietky narozují sě s pláčem, ale tato v radosti, neb má nás obdarovati svým drahým narozením. Protož prvé narodila se jest[1414]jest: gyeſt předuostojně, jakžto zóře kdyžto vzende, všeckny ptáky i zvieřata z nočnieho smutku zbudí k veselí a k zpievaní. Takéž duostojná matka boží skrze své svaté narození dá svým sluhám obveselenie a hřiešným hřiechóm odpuščenie a dušičkám, jenž sú v temnosti, múk pekelných zbavenie a z bohem věčné obdarovánie. A bude jim jako truhlička, v nížto sú mnozí pokladové milosrdenstvie božieho. O němžto svatý Jan evanjelista praví v Apokalypsí[1415]Apokalypsí: apokalypſiiii, v těch knihách, a tak řka: „Otevřín jest boží duom v nebi i viděna jest truhlička.“ Jenž sě vykládá k našemu rozumu, „otevřien jest duom boží“, točiž milosrdenstvie krále nebeského, ješto bylo zavřieno až do narozenie jeho.
