[154v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcena téj lodí do nebeského královstvie. Jakož praví svatý Augustin: „Kříž svatá jest lodí, již nám ostavil syn boží, abychme sě přeseň plavili do nebes.“
O druhém znamenajte, že to dřevo silné zvolil syn boží trojí[1459]trojí: troy věcí. Prvé, jakož sviecen osvěcuje[1460]osvěcuje: oſſwieczugie ny, nebo vida buoh otec, že téžměř vešken svět bydlí ve tmách nevěry velikéj, a majíce oči však božie cesty nevidie ani boha hledají. Svatý David praví o tom: „Oči mají, a nevidie, všeckni lidé vtáhli sú sě do temnosti pekelné, že sú cesty neviděli do nebes, neb jě byla oslepila zlost jich hřiechuo. Ale král nebeský učinil jest sviecen, svatý kříž, a na nem svieci potekl, točiž tělo božie, i zažehl ji duchem svatým, že vešken svět osvietil, takže již viemy, čso jest stvořitel, jehož všechno stvořenie chválí, čso jest dobré a čso jest zlé a která jest cesta do nebes a která do pekla. Protož svatí otcové u předpeklí jsúce ve tmách, skrze ten sviecen osvěcenie vecechu: „Ó, přišel jsi, náš králi žádúcí, jehož smy čekali ve tmách, nebo jich tmy obrátily sě v krásné světlo.“ O tom svatý Jan Zlattoustý svědčí a řka: „Svatý kříž a jiezvy jeho božie budú světlejší než slunce a takéž budú všechni, kteříž osvěceni jsú od svatého kříže, i přijdú k tomu sviecnu a bezpečni budú od téj tmy pekelnéj. Prosmy, ať nás ráčí milý buoh {uchovati}marginální přípisek soudobou rukou tmy a muky pekelné a všeho zlého.
Druhé zvolil sobě buoh svatý kříž jako kovář kladivo, chtě dobré nové učiniti. Ó, jak dobrý kovář syn boží, jenž tak šlechetné a krásné nebe učinil a hvězdy nové na nem ustavil. Svatý David praví: „Tys, bože, kovář, tys učinil zuoře i slunce a všechen svět velmi pořádně.“ O tom praví Mojžieš[1461]Mojžieš: moyſyes: „Což buoh bieše stvořil, to bieše velmi dobré, jedinká věc pokazila sě v zemi, našě rez hřiechuov smrtedlných, to jest duše člověka [b]označení sloupcehřiešného.“ Protož aby tu věc setřel z duše a ji očistil, učinil syn boží, jako kovář chtě snažně kovati, i svlékl s sebe drahé rúcho a oblekl sě v sprostné, točiž naše[1462]naše: naſſye ćelesenstvie[1463]ćelesenstvie: czeleſenſtwye a vzal klodivo, točiž[1464]točiž: tocz svatý kříž, chtě lidi oćistiti[1465]oćistiti: otyſtyty od hřiechu, a tu duši rozžehl ohněm ducha svatého. A tu jest dělal, potě sě u Veliký[1466]Veliký: welykyg pátek na svatém kříži, a tak jest duši očistil od hřiechu smrtedlného. Protož sám buoh praví: „Již vše nové činím.“
Třetie zvolil sobě kříž, jako bojovník řebříky chtě hraduo dobývati. O tom Isaiáš praví: „Vyšel jest buoh jako bojovník silný[1467]silný: ſylnyg na spasenie všemu lidu.“ A ktož chtě bojovati, musí mieti oděnie a přípravu[1468]přípravu: przyp(ra)w, čsož na to sluší. Takéž buoh vešken svět stvořiv, učinil jeden hrad sobě ku přiebytku, stvořil jest člověka a před ním učinil dvór, točiž svú[1469]svú: ſw milost. Ten hrad byl Adam, první člověk, a dvuor byla Eva. A v tom hradu bylo pět věží, točiž[1470]točiž: tocz pět smysluo, na vysokéj hoře ten hrad postaven, to jest v ráji, ten jest tak vysoký, že u potopu byla voda nade všě hory čtyřidćeti[1471]čtyřidćeti: cztyrzydtyety loket, avšak rájě nedosáhla. Viziž, člověče, kte jest buoh tvú přírodu postavil. Ale pohřiechu ten hrad boží vešken byl zkažen skrze radu diábelskú, že diábel zlezl ten hrad. Najprvé dobyl předhradie, točiž Evy, a řka: „Když okusíte toho dřeva, hned budete jakti bohové.“ A Eva hned povolila, a tak byla dobyta. A když Adam byl okusil, hned vešken hrad byl zrazen i osazen diáblem. Ten hrad diábel tak velími miloval, že v jednem člověče stráži posadil sedm črtuo, jakož v svaté Mařie Magdaleně, kterýž je tak velmě střiehl, že na jedné střělnići[1472]střělnići: ſtrzyelnyty sedm tisícuo a sedm set a sedm
