do[152v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcebrého zbožie, skota a pití a jiesti dosti. Ta vdova beževši za nimi, poděkova jich svaté milosti. A ona vecesta: „Děkuj bohu a služ jemu snažně.“ Tu jsta měla radost srdečnú, ale nechlubila sta sě jí, na buoh ukládajíce. Třetie sta měla kochánie od boha v nebeském království[1373]království: kralowſtwye, nebo sta bojovala pro vieru křesťanskú na božím obezření. Jakož čtem o nich, když římský[1374]římský: Rymſſky ćiesař[1375]ćiesař: tyeſarz ménem Dioklecián hubieše[1376]hubieše: hubieſye křesťanstvo a na klikách jě věšéchu, tehdy oni jě utínáchu a pochováváchu. Dověděv sě toho ćiesař[1377]ćiesař: tyeſarz, káza jě jieti a modlám pohanským sě modliti. A když je do chrámu přivedechu, tehdy svatí, Sčastný, Zbožný[1378]Zbožný: zboznyg, poklekše[1379]poklekše: poklekſye poděchováchu bohu. A tu bieše[1380]bieše: byeſye jeden obraz, v němž bieše[1381]bieše: bieſſye črt, a ćiesař[1382]ćiesař: tyeſarz veléše[1383]veléše: welyeſye, by sě tomu modlili. Tehdy ona ćiesaři[1384]ćiesaři: tyeſarzy vecesta: „To li jest tvój buoh?“ I ćiesař[1385]ćiesař: Tyeſſarz vece: „To.“ Hned sě ten obraz převráti a črt z neho vyskoči. Uzřev to ćiesař[1386]ćiesař: tyeſſarz, káza je jieti a nahy prostřed chrámu pověsiti a železnými klikami dráti. A když je mučichu, hned veliký vietr zkazi ten chrám a vše[1387]vše: wſſie pohanstvo, čsož tu bieše[1388]bieše: bieſye, zbi, jediné svatý Sčastný a svatý Sbožný ostasta. Uslyšav to ćiesař[1389]ćiesař: tyeſarz, káza jě oba stieti. A tak sta sě oba bohu dostala a již kochají sě s bohem v nebeském království. Jehož mně i vám etc.cizojazyčný text
Prosmy jich milosti, by nám dali sčestie i zdravie zde i na onom světě, neb sú mocni před bohem svú[1390]svú: ſw prosbú. Jakož sě čte, že jeden měščenín svéj mladosti dával v jich den obapol. Prvé dal jeden groš[1391]groš: g, druhé dal dva. A tak dostalo sě jemu 10[1392]10: x kop dáti, le on sě smúti. Avšak prodav dědinu i da, a hned sě jemu naspoři, že v skříni naleze sto kop grošuov[1393]grošuov: g a viecs [b]označení sloupceby snažnějí[bs]snažnějí] ſnaznyeſy jich milosti slúžiti. Prosmy jich milosti, ať nám[bt]nám] nam nam naspořie zbožie a potom našim dušem královstvie nebeské, jehož etc.cizojazyčný text
De Nativitate Mariecizojazyčný text[1394]na marginu zapsáno mladší rukou: Narozenie N. M. P.
Egredietur virga de radice Yesse, et flos de radice eius ascendet etc.cizojazyčný text[1395]Is 11,1 Tato slova píše[1396]píše: piſie svatý Isaiáš prorok a tak řka: „Vynde metla z kořene Jessova a květ z kořene jejie pustí.“ Obyčej byl v Starém zákoně, že králové a kniežata své narozenie světiechu a veliké hody činiechu. Takéž syn boží své matky narozenie po všem světě a po všem křesťanství světiti přikázal[bu]přikázal] przy przykazal. Druhé čte sě, proč tento hod světímy, neb jeden svatý člověk uslyše anjely té noci zpievajíce i otáza jednoho anjela, čso by to bylo. An jemu povědě, že sě jako téj noci narodila matka boží, svatá Maří. A on to povědě papežovi a papež káza světiti po všem křesťanství tento hod matky boží narozenie. V těch sloviech móžeme trojí věc znamenati. Prvé jejie narozenie, kdyžto die „vynde prútek“. I vyšla jest, točiž narodila se matka boží předuostojně, přesvatě, přeradostně. Druhé jejie šlechetnost, když die „z kořene Jessova“.
Prvé znamenati jest, že prútek tento, točiž blahoslavená dievka, matka nebeská, Maria, vyšla jest, točiž narodila sě jest z předuostojného i z přesvatého i z přeradostného kořene ocse[1397]ocse: oczſe všemohúćieho[1398]všemohúćieho: wſemohutyeho, stvořitele nebe i země. Třetie jejie duostojenstvie znamenati máme, že zajisté anjelem zvěstována jest. Jakož píše[1399]píše: pyſye svatý Jan, že Joachim byl z města Nazaret a z Betlehema, svatú Annu pojal malženkú, takže oba biesta spravedliva před hospodinem a všeho přikázaní božieho poslúchasta a statek svého
