[132v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcedo země buohem slíbené. A to všě božie přiezen učinila a ćestu[411]ćestu: tyeſtu ukázala a nepřátely jich zstopila. Prosmy boha etc.cizojazyčný text Opět rozumné stvořenie poslušno bylo božieho přietele Abrahama. Jako sě čte, že když Abraham stáše[412]stáše: ſtaſye ve drvech svého domu i uzře tři anjely, z nich jeden zvěstova jemu, že bude syna mieti, a dva jdiesta do Sodomy, chtiec to město převrátiti Sodoma a druhé Gomora. A když Abrahama minusta, tehdy vece jim Abraham: „Poseďte tu a odpočiňte a pojezte.“ I oni hned sedechu a poslúcháchu jeho. Takéž dobrého každého poslúchají i nerozumné stvořenie, také božím přátelóm přiezen ukazují. Jakož sě čte, když svatého Danele biechu vsadili do obory mezi sedm lvuo[413]lvuo: lwo velmi hladovitých, aby jej spieše snědli, tehdy ti lvové lísáchu sě k němu a ničs jemu neučinichu ani uškodichu. A čso to učinilo? Jedno buožie milost! A proto ktyž jest tak užitečná boží milost a přiezen buoží, s právem mámy usilovati a jie sobě dobývati, neb boží přiezen jest tak ustavičná a věčná, neb sú někteří přietelé, že dotud přietele milují, donidž jim dává, a v núzi zaběhnú od neho. Ty přáteli Šalomón nazývá[414]nazývá: nazyewa přátely pochlebné, ješto nechtie přieteli v núzi pomoći[415]pomoći: pomoty. Ale král nebeský pomáhá svým přátelóm z núze, a to jest ukázal dnes na svatém Barnabáši, když bieše[416]bieše: byeſye v žaláři, tehda sám buoh, ten pravý přietel, k nemu přijide a posíli jeho a řka: „Buď ustavičen a vezmeš odplatu věčnú proto, žes své přátely opustil a svój život pro mě na smrt poddal.“ A tu přiezen najviec buoh ukazuje[417]ukazuje: wkazugye na smrti, když jest člověku najvěcšie potřeba, když všichni přietelé sě jeho liknují a lidé jej vzhrzejí a sluhy jeho ostanú, tehdy buoh příde. O tom máme příklad o chudém [b]označení sloupceLazarovi[v]Lazarovi] lazazowi, jenž ležieše[418]ležieše: lezyeſſye u podvojie u jednoho bohatce pln vředů a žádný o nem netbáše[419]netbáše: netbaſye. Tehdy sta sě, že sám buoh by při jeho smrti a anjelé vzemše[420]vzemše: wzemſye jeho duši, vnesechu ji v ruce Abrahamově. Prosme buoha, ať nám ráčí přieti své milosti a přijieti nás k sobě.
O druhém znamenajte, že božie přiezni móžem trojí[w]trojí] trogy troy věćí[421]věćí: wyety dobyti. Prvé čistotú, jakož praví Šalomón: „Ktož miluje[422]miluje: mylugye čistotu, bude mieti přietele krále nebeského, jenž jest král nade všemi králi, a ten miluje[423]miluje: mylugye čistotu nade vše.“ Jakož to máme ukázáno na svatém evanjelistě, jenž držal čistotu, pro niž měl buoží přiezen. Druhé skrze pokoru, jakož praví svatý Lukáš: „Přieteli, vstup výšě, jenž sedíš na nízkém stole neb miestě a pokorném, nebo skroze pokoru najspieše dobudem božie přiezni.“ A to máme ukázáno na jedné panně ménem Hester, ta byla tak pokorná, že pro jejie pokoru král Asverus ji byl pojal. Takéž král nebeský pokorné k sobě přijímá, a to znamenie, že syn boží dietky pokorné odjímal. Třetie muožem dobyti božie přiezni skrze poslušenstvie. Toho máme příklad v Starém zákoně na svatém Abrahamovi, jemuž byl buoh přikázal, aby svého syna Izáka jemu obětoval a na oltáři upálil. An to hned chtěl učiniti a tu ukázal své veliké poslušenstvie, a proto jest nazván boží přietel. A takéž, kteří poslúchají buožieho slova a svých starost a svých zpovědlníkuo, ti božie přiezen obdržie. Prosme boha.
O třetiem máme znamenati, že trojé jest znamenie božie přiezni. Prvé, když člověk rád božieho slova poslúchá, tehdy jest znamenie, že jest přietel boží. O tom máme podobenstvie na svatéj Mařie Magdaleně, kteráž jest slova božieho ráda poslúchala. Druhé znamenie, ktyž kto rád pro buoh dává. Jakož praví svatý Pavel: „Ščedrého
