[133v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesvatý Vít bieše[445]bieše: byeſye ve dvanásti[446]dvanásti: dwanazty letech, hned modly tupieše[447]tupieše: tupyeſſye a jim sě klaněti nechtieše[448]nechtieše: nechtyeſſye, a proto od ocse[449]ocse: oczſe svého často bit býváše[450]býváše: bywaſſye. Uslyšav to Valerián, jenž bieše[451]bieše: byeſye súdce římský[452]římský: rzymſkyg, pánóm káza svatého Víta před sě přivésti a modlám sě káza jemu klaněti. Když svatý Vít modlám sě nechtieše[453]nechtieše: nechtyeſſye klaněti, tehdy káza jej metlami bíti a hned ty, ješto jej tepiechu, ruce i toho súdcieho usvadechu až do paží, že jimi nemožechu hýbati. Tehda ten pán zvola a řka: „Běda mně, že jsem ruce ztratil.“ Tehda svatý Vít poče jemu o boze kázati i viery brániti a řka: „Kde jsú tvoji[454]tvoji: twoy bozi, pros jich, ať přijdú a uzdravie tě.“ Le ten pán vece: „Zda by ty to mohl učiniti?“ A svatý Vít vece: „Ve jmě božie mohu a chti to učiniti.“ I poprosi boha zaň a hned by uzdraven i ti, ješto jej tepiechu. Prosme, ať nám uprosí zdravie u krále nebeského. A tak jest spravedlnosti bránil divy a kázaním.
Druhé jest spravedlnost činil, jakož sě čte o něm, když toho pána súdcieho bieše[455]bieše: byeſſye uzdravil, tehdy on povolav otce svatého Víta i vece jemu: „Kaž ty sám svého syna, ať zlú smrtí nesejnde.“ Tehdy otec pojem jej domuo, učini veliké hody a připravi množstvie hudcuo a pišcuo a svola mnoho panen i káza jim s ním tancovati, aby jej od svatosti odvrátily skroze rozkoš. Ale svatý Vít toho všeho[456]všeho: wſyeho ničs netbáše[457]netbáše: netbaſſye. A když otec mysléše[458]mysléše: myslyeſye jej zabiti, tehda zjevi sě anjel svatému Modestu a jeho pěstúnce a řka: „Vsedúc na lodí, jeďte do jiného krajě.“ A když přijedechu do jiného krajě, tehdy buoh jim po orlu pokrm dáváše[459]dáváše: dawaſſye a tu mnohé divy činiechu, boží vieru kážíće[460]kážíće: kazytye.
O druhém znamenajte, že svatý Vít s svým tovařišem byl u velikéj bezpečnosti, že jsú byli u božie ruce, jako jsú páni zvyklí nositi v ruce krásné věci jako prsteny zlatté a střiebrné a drahé kamenie a vonné o[b]označení sloupcevoce.
Prvé tito svatí byli u božie ruce jako prsten.
Druhé jako drahé kamenie. Ó, jak drahý kámen byl svatý Vít, jenž veliké moci a divy činil, že mrtvé křiesil a diábly vyhonil. Jakož sě čte o něm, když syn ciesaře Diokleciána vztrhl sě bieše[461]bieše: byeſſye od diábla, a když toho črta chtiechu z neho vyhnati, tehdy črt vece: „Nevynduť ničs od tohoto, donidž svatý Vít nepříde.“ A hned ćiesař[462]ćiesař: tyeſarz káza svatého Víta dobyti a před se přivésti. A když jej přivedechu i vece jemu ciesař: „Móžeš li ty mého syna uzdraviti?“ Le svatý Vít vece: „Ne já, ale král nebeský.“ Když svatý Vít na jeho syna ruku vloži, inhed črt z neho vystúpi a by zdráv ten ćiesařuo[463]ćiesařuo: tyeſſarzuo syn. Prosmy jeho, ať nám sdraví uprosí a chřiechuo zbaví. Opět byl jest velikéj moci, že v ohni shořeti nemohl. Jakož sě čte, když jej ćiesař[464]ćiesař: tyeſarz bieše[465]bieše: byeſſye vsadil v žalář s jeho pěstúnem, hned sě okovy okolo neho rozetřechu. A zvěděv to ćiesař[466]ćiesař: tyeſarz, káza jej z žaláře vyvésti a v horúcí jej pec vsaditi. An z té peci beze všeho[467]všeho: wſyeho opálenie vynide. Jakož svatý Jan evanjelista z vrúcieho olejě, jedno jako by u vlažnéj vodě poseděl. Opět byl veliké moci nad zvieřaty. Jakož sě čte, když z té peci bez úrazu vynide, tehda ciesař káza naň lva pustiti, aby jej snědl, hned ten lev přiběh k němu, poče sě jemu klaněti. A v tom jest byl podoben svatému Danielovi. Prosme buoha.
Třetie jsú byli u božie ruce jakti vóně ovoce, nebo svatý Vít měl jest drahú vóni na sobě a tu vóni učil jest jeho otec na zemi a svatí anjelé na nebi. Jakož sě čte o něm, když jeho otec nemože přikloniti k modlám i zavřel jej bieše[468]bieše: byeſye v jednom domě, tu hned z toho domu velmě drahá vóně[469]vóně: womye vynide, že všecku čeled i jeho otce nadjide. Tehdy jeho otec vzhlede tam skrze dřvi i uzře sedm anjeluo
