[134r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceokolo něho stojiece, kteréž jemu buoh bieše poslal, aby jeho od sedmi smrtedlných hřiechuo chovali a ostřiehali. Potom ćiesař[470]ćiesař: tyeſarz káza svatého Víta a svatého Modesta a svatú Krescencii na pranéři povesiti a železnými klikami trhati. A hned sě země potřese[471]potřese: potrzyeſye a hřímanie a veliké blýskanie bieše[472]bieše: byeſye, že chrámové padechu a modly sě na kusy zetřechu a mnohé lidi zbichu. Tehdy ciesař lece sě i běže pryč, tepa sě a řka: „Ó, běda mně, že sem přemožen od malého pacholíka.“ A v tom hřímaní a blýskaní anjel je rozváza a těch múk jě zbaviv i vynese jě, že sě uzřechu u jednoho potoka, a tu poručivšě sě bohu, dušě pustichu a anjelé jě vzemše[473]vzemše: vzemſye, neséchu jě do nebeské radosti. Také jich vóně orlové učili, když tu biechu umřeli svatý Vít s svými tovařiši, tehdy přiletěvše[474]přiletěvše: przyletyewſye dva orli i ostřiehasta jich svatých těl a nedasta sě jich žádnému zvieřeti dotknúti. Potom jedna paní zjevením svatého Víta vzjide na to pole, a ta svatá těla naleze a vzemši jě, velmě čstně pochova. Potom svatý Václav vyprosil u ćiesaře[475]ćiesaře: tyeſarze ruku svatého Víta i přinesl ji do Prahy a ustavil u Praze klášter ve jmě svatého Víta, a potom jest vešken přinesen do Prahy. A tak sú byli u boze rúče bezpečni od svých nepřátel, kteří sú je chtěli odvrátiti od božie milosti. A protož ktyž jest svatý Vít, náš český dědic, máme jej s právem učstiti a pokořiti sě dnes jeho milosti a prositi jeho, by nám uprosil zdravie a dobré léto a zbýval nás našich nepřátel a všeho zlého.
O třetiem znamenajte, že jich radost jest veliká a věčná, že jsú zbaveni muky pekelnéj, nebo sú jě přemohli mukami ćelestnými[476]ćelestnými: czeleſtnymy, že sú prolili pro buoh svú krev.
Druhé nebojie sě muky očistcovéj, nebo jakž jich dušě vystúpily z těla, tak hned sú vzaty do nebeského králevstvie. Jehož svatý Vít jest český dědic a náš pán a obránce českéj země. Protož když jej svatý Václav tak velmi čstil a miloval nade všecko, že u ćiesaře[477]ćiesaře: tyeſarze za [b]označení sloupceveliký dar uprosil jeho svatú ruku, s právem my máme jej tak čstíti, abychom sě s ním dostali do nebeského králevstvie. Jehož mně i vám etc.cizojazyčný text
Decem milium militumcizojazyčný text[478]na marginu zapsáno mladší rukou: na S. 40 tyṡięcy Męczennikow
Iusti autem in perpetuum vivent etc.cizojazyčný text[479]Sap 5,16 Tato slova píše Šalomón a řka: „Spravedliví budú zajisté navěky živi.“ Neb dnes jest den slavný deset tisíc rytířuov, kteří sú byli spravedlni, že jsú pro vieru křesťanskú prolili svú[480]svú: ſw krev bojijíc. A také sú byli mezi nimi biskupi a mnozí panići[481]panići: panyty a když jednoho svatého světímy, tehdy ovšem tyto svaté mnohé máme učstiti dobrými skutky. V těch sloviech máme dvojí[482]dvojí: dwoy věc znamenati. Prvé jich svatost, druhé věčnú radost.
O prvém máme znamenati, že jsú měli svatost dvojí, jednu na těle a druhú na duši. Prvú[483]Prvú: Prw svatost na těle sú měli pro trojí[484]trojí: troy věc. Prvé pro svú[485]svú: ſw čistotu, že jsúce[486]jsúce: gſuczye velikého dóstojenstvie a jsúce rytieři pasováni, však jsú v čistoće[487]čistoće: czyſtocze buohu slúžili, ne jako nynějšie řitieři. Druhé pro svú milost, že sú měli velikú milost k bohu, že jsú milovali boha nade všitko, proňž jsú dali svá těla na smrt. Druhú milost měli k lidem, že jsú milovali družcě jako sami sě, že mohúce ciesaře zabiti, však sú pro buoh toho nechtěli učiniti. Třetí spravedlnost, že sú ji plodili a téj nemohli syti býti, poslúchajíc syna božieho, jenž jest řekl: „Blahoslaveni jsú, kteříž lačni sú a žiezlivi spravedlnosti, nebo jich jest králevstvie nebeské, neb spravedlnost jest cizieho nežádati a cizie navrátiti a pánu věrnu býti.“ A to jsú měli tito svatí, že sú svěcskéj čsti nežádali a ćizí[488]ćizí: tyzy sú navrátili, že své tělo, jenž jě stvořil, dali umučiti, točiž pro buoh. A svú[489]svú: ſw duši čistú bohu poslali, od něhož jsú ji přijali. Ale již lidé majíće[490]majíće: magytye od boha duši póžčenú, však ji radějši chtie črtu dáti
