[24r]číslo strany rukopisuza řečníka, to jest proti právu, a stane li se to, což on k pohoršení povie, toho ten nemá ižádné škody, jehož slovo on mluví. Každý člověk móž řečníkem býti v Almani, to jest v německých zemích, přede všemi súdy, kteréhož nemohú na jeho právě zavrci, jakož jest napřed pověděno.

My pravímy, když člověk práva potřebuje, tu mají jemu práva dáti, kromě duchovních lidí, ti žalují dobře před světským súdem, nežli o jednu věc. Jestliže duchovní žaluje na světského před súdem z dluhu, rychtář jemu má práva pomoci, a chce li jemu jeho penieze ihned dáti, neb dobrý, základ má přijieti. A ten světský žaluje na duchovnieho dobře před světským súdem a rychtář má jemu práva pomoci s právem na duchovnieho člověka, ale o nic o jiné než o dluhy.

Což ten, ješto žaluje před súdem pro viny, neb ten, naňž žaluje, to má obručiti, poniž v tom rychtářství zbožie nemají, a kterýž rukojmie nemá toho, má biřic chovati. Kohož člověk za řečníka vezme, ten má jeho řečník býti o to o vše, což ten den činiti má, leč jemu bude právem odjato, ač jeden druhému nechce stúpiti.

My pravímy, že člověk své škody dobře zamlčeti móže, ale rychtář má své viny ot toho, jenž jest příměřie zrušil. Tak jakož ta vina záleží, rychtář má řečníka dáti tomu, jenž jeho pře prve potřeboval, a potom tomu, k němuž se ta žaloba chýlí, a má tu žalobu slyšeti dříve, než komu viece řečníkóv dá. Rychtář má tázati o každé věci obecných lidí, tomu tak míniemy, u prvu těch lidí přátel nebo příbuzných, jichž je věc, nebť by to byla lest u rychtáře, kterých práv neb ortelóv rychtář prve otieže.