My pravímy takto: on má což móž najspieš k rychtáři jíti a má se v rychtářovu moc svým životem dáti, a má jemu svój meč na právo dáti. Rychtář má jej na právo přijieti, a bude li naň kto žalovati, rychtář má zaň odpoviedati a má zabitého před súd přivésti, a ti mají z řečníky naň žalovati. Ješto onoho zabil, tomu mají z práva nalézti, aby na svatých přisáhl, že jest před ním postúpil za tři kročeje zase nebo viece, ač jest postúpiti mohl, to jest ač jest tak náhle naň sekl, že jest nemohl postúpiti, že se jest tepruv obránil, a což jest učinil, že jest to učinil pravú núzí svého života bráně. Pakli má ten zabitý příbuzného po otci a ten chce za to sedati, toho se jemu nemóž obrániti, leč by jemu nebyl roven na urození, ale nemá li ten zabitý ijednoho, onen jest prázdný člověk.

Ktož neposlúchá a z domnění člověka ukřiká rychtářovým slovem a svého práva po právě nevede, když žalobu počne, nebo ktož kterého člověka jme a on jeho s právem zbude, nebo ktož k určeným súdóm v pravý čas nepříjde nebo jej zamešká, nebo ktož před súdem co učiní, ješto proti právu jest neb praví, a také ktož nedá dobrého dluhu, jehož jsú před súdem dobyli a založeno za tu každú věc, zakládá se ten rychtářovi. Tyto viny mají býti po lidském dobrém obyčeji a každý člověk, proňž člověk vinu vezme, na tom má rychtář svój základ. Však zakládají rychtářové často pro nekázen, ješto ji před súdem činí, pro nižto ani ten, ješto žaluje, ani onen, naňž žalují, nemá ijedné viny.

Nařkne li který člověk zbožie a bude z toho sveden právem, on ostane bez viny a bez základa do toho času, dokudž se v to zbožie neuvieže. Pakli se v to zbožie uvieže bez rychtářovy moci a jest li mier přisežen v ty časy, tehdy on jest mier zrušil, a to jemu jest na ruku. Pakli nenie příměřie přiseženo, tehdy má zkládati penieze po dobrém obyčeji. Ktož základu nebo vin[y]text doplněný editorem nepravé