[22r]číslo strany rukopisuBude li jeden člověk druhého prositi, aby jeho mluvil před súdem a poviemo jemu všecko své tajemstvie o té věci, a oni příjdú před rychtáře a onen proti tomu jest, ten vezme toho řečníka, jehož tento zaprosil jest a jemu své tajemstvie zjevil, móž li jeho s právem prázden býti čili nic, my pravieme takto: jde li ten řečník tam a povie rychtářovi, že jest toho člověka protivník své tajemstvie jest pověděl a rychtář tomu nechce li věřiti, tehdy má ten člověk tam jíti, jenž jest své tajemstvie, a má přisieci na svatých, že jest to tak. Tehdy jej rychtář má s právem zbaviti, aby onoho slova nemluvil, jenž mu jest své tajemstvie zjevil. To právo jest právo v duchovniem súde i v svěckém súdě, a mluví li který člověk druhého slovo o kterú věc a bude li ta věc doložena kterým dókladem, ten řečník nemóž právem o tu věc nikdy proti němu mluviti. Již my má[my]text doplněný editorem pověděti o rádcích. Jestliže člověk tak múdrý, že on lidem dobrú radu dáti umie, a prosí li jeho člověk, aby jemu radil k jeho řeči, on jemu nenie dlužen radu dáti darmo. On nemóž jeho zbožie za to dáti s právem, tak aby jemu ku pravdě radil, a jest li jemu tak rada užitečna, tehdy jemu jest zbožím dlužen. Pakli jemu ta rada nenie užitečna, tehdy jemu nemá nic dáti. Pakli dá onomu radu, jenž by byla proti němu na té věci, ten má tolikú vinu, jako křivý řečník, o němš my prve pověděli. Takový má také chudým lidem pro buoh raditi těmž, jimž jest před bohem dlužen. O rádcích mají napřed viece, potom pověděno bude.

To jest o svědcích napřed pověděno, ktož móž svědkem býti, a kto nemóž. O kterúž koli věc svědek člověk jest, od toho nemá bráti. A příde li on před rychtáře a má onomu práva pomoci, a ktož tu