[25v]číslo strany rukopisumezi nimi, ten bieše Ježíšóv přítel tajemný, a ten otpoviedáše zaň, kdež sličenstvím možieše. Tomu bieše jmě Nikodemus, ten vsta i vece takto: my máme v zákoně, že nemámy ijednoho vypověděti ani otsúditi, než leč by jej slušelo. To jest tolikéž řečeno, nemohú ijednoho otsúditi, doňavadž jeho nepřipovědie, ale to povědě Nikodemus bohu k libosti a v tom úmysle, zdali by jej byli samého slyšeli a jeho múdrú řeč, aby před ním byl ostal jako před posly. Tehdy oni vecechu k Nikodemovi: my slyšímy dobře po tvé řeči, že si galileus a jsi také obrácen neb sveden, jedním mlazším jsi z jeho mlazších. Jeden pravě, by on byl prorok, znamenaj i viz u písmě, že z Galilee prorok viece nevstane. Proto nemajž ijednoho odsuzovati dříve, nežli jej připovědie.

Žaluje li člověk na druha z dluhu, toho, naňž žaluje, mají k soudu připověděti, jako jest dříve pověděno, a nestál li je on, proto jeho nemají otpověděti, ale rychtář má tomu, jenž žaluje na onoho, zboží pomoci, jenž žaluje, kdež leží v jeho rychtářstvie. A má svým také od toho vzieti, ač jest co, to jest právo přede všemi rychtáři ve všech městech, že mají žalujíciemu jeho dluh i zaviněnie před rychtářem zkládati. A potom rychtářovi pakli se co nedostane, rychtářovi to má sníti, ale tomu, ješto žaluje, nic. A jestliže kto základy béře pro dluhy, těch má dobře chovati do toho dne neprodadúc ani zastaviec. A chtie li je vyručiti, mají je vydati do téhož roku, někde jest obyčej, že těm jinak líbí. Nepříjde li to člověk v tom času, doniž se jest ten základ neprodal, že nepříjde před rychtáře a neotvede toho dluhu od sebe, on jest tiem dluhem vinen. A když ten základ prodán bude, zbude li co, mají onomu navrátiti. Pakli by se nedostalo ale, nemají jemu jiný základ vzieti, leč by jemu nuzná potřeba překazila.

Ktož na druhého žaluje a rychtáře doma nenie, toho má obecný posel