[24v]číslo strany rukopisuTi mají také prve naleznúti tomu, jenž žaluje, jako i onomu, naňž žaloba jde. Všelikaký člověk móž dobře prositi, když k němu mluvie, o každú věc vláště.

Tuto chcemy také věděti, kterak hrdosti a jiné šacunky skládati mají, když svój meč vytrhne neb svój nóž na čí škodu, to jest ten meč rychtářóv nebo šilinkóv, to volenie stojí na rychtářovi. Pakli jest ten meč drazší, ale vyplať jej onen, číž meč jest, ač se viece škody pro to nestane, nežli to vytrženie. Pakli se stane škoda, od toho tu skládati má, jakož právo jest. O krvavú ránu, ješto nenie škodná, otvořená ani chromotná, tu pokládají někde pět šilinkóv, někde tři šilinky, někde osum, a někde o viece, jakož tehdy obyčej jest v které zemi nebo v kterém městě.

Nařkne li jeden člověk druhého, že jej jest ranil, a bude li onen nevinen, tento jest rychtářovi nic nepropadl, leč by jej k sedání byl nařekl. A jestliže kterému člověku mají ránu skládati, po dobrých a múdrých radě když penieze skládati mají, nežli rychtářovi, to jest nikdy právě neustaveno, aby rychtářovi viece skladu dávali, než tomu, jenž žaluje. My pravíme, když proti těmto knihám popravují, že to proti bohu činie proti právu. Na všech městech jest právo, jímžto rychtářové popravují.

Nařkne li jeden člověk druhého pro jeho vieru a chce li onen odmluviti a řéci, že jest věrný člověk, a ten to móž usvědčiti sám sedmý, že jest svú vieru přerušil, ale on má ukázati, činí li kterak koli. Tehdy jemu mají ruku utieti, pakli by neměl svědkóv, ale móž s ním dobře o to sedati. Též mohú učiniti o křivé přísahy.

Ktož život neb z rukú neb kóži vyplatí, jenžto byl právem pravým