[22v]číslo strany rukopisupřisieci má, ten jej má tiem zavrci, že jemu jest zbožie za to slíbeno. A pří li on toho, že je jemu zbožie ani slíbeno ani dáno, toho se on zpraviti dvěma dvákoma a nebo jej tento má přesvědčiti sám třetí těmi, jenžto dobře pravě vědie, že mu jest zbožie za to slíbeno nebo že jest on za to slíbil vzieti a nebo jest vzal. A když on těmi předsvědčen bude, tehdy on má rychtářovi skládati jednu vinu jakož za hrdost, ta jest někde funt, někde puol funtu, někde pět šilinkóv. Také má rok býti, že nemóž žádnoho člověka svědek býti, nebť jest veliký zlý účinek, kto zbožie za to béře, že jednomu za to jeho pravdy nebo křivdy pomáhá.

Když člověk své právo jinak obdržeti nemóž, leč dá rychtářovi své zbožie a jiným, ktož komu slušejí, ješto sú napřed jmenováni, my jemu radímy dobře, nežli by své právo ztratil, aby radějie to zbožie dal, neb jest lépe málo dáti, nežli mnoho ztratiti, neb on jeho nerad dá. Aby on byl mohl sice práva dobyti, on by jemu byl nedal, proto on z toho nemá ijednoho hřiechu. Ale ti mají smrtedlný hřiech, kteříž takové zbožie berú, toho se mohú takoví rádi vystřieci, kteříž se obchodie súdy, nebo múdrý Salomon takto praví: milujte pravdu všichni, ktož súdíte zemi. Toho jest rychtářóm veliké potřebie.

Nemóž z práva ijeden sedlák rychtářem býti, ktož své právo jest ztratil. Ale přihodí li se která věc, ješto jest menšie nežli pět šilinkóv o krádeži neb o lúpeži, tu mohú dobře rychtáře voliti, ač však tu jest králóv súd a právo neb poprava, jenž by nad tiem popravil. Já miením takto: kdež rychtáře nenie, jenž by nad ranami popravoval, tu dobře mohú jednoho voliti, jenž o kuoži i o vlasy popraví. Ktož jinak popravuje, než tuto psáno jest, ten bude lidmi vinen.