[29r]číslo strany rukopisumohú svým rychtářóm poručiti tiemto činem. On má ty rychtáře poslati s svými listy k královi, aby jim popravy pójčil. Pakli toho neučiní on, jeho všichni rychtářové budú těmi všemi vinni před bohem, nad kterýmiž popravie, kterakž koli lidskú krev prolijí. Světčí páni toho netbají, aniž jim jest toho potřeba, aby jich rychtáři poprav přijímali od krále, to jest proto, že světský sám právo dá na bezživotie i otsúdí. Duchovnie knieže toho neučinie, neb by tiem ztratil svój kněský úřad. A protože on té moci nemá, proto jeho nemuož pójčiti.

Kohož otieží, aby právo nalezl, a on jeho naleznúti neumie, ten má přisiesti na svatých, že nevie, co jest to právo. Die li rychtář, že ty máš naleznúti, co se tobě za právo zdá, tehdy rychtář die neprávě, nebo jest mnohý člověk, že nemuož věděti, což za každú věc právo jest. Proto nemají dáti ijednomu práva naleznúti, leč jemu jeho svědomie za jisté pravie, že tak právě. Pakli se mýlí a za jisto nevie, tehdy on bude vinen před bohem, ač jej nalezne po umění. A o každá práva nalezenie nemohú bojovati, než před říší. Nalezne li člověk právo a bude zavrženo a že jest neprávě zavrhl, nechce li rychtář bez toho býti, a ten jemužto rychtářóv právo na škodu bylo a oni jej nařknú z toho, chce li on nevinen býti, tehdy má na svatých přisieci, že jest lepšieho nevěděl. Pakli nechce přisieci, tehdy mají jemu ruku utieti, neb jest na svú přísahu křivé právo nalezl. Otieže li který rychtář kterého práva na kterém, ten nalezne, což umie, a po něm postúpie snad třie člověkové, neb druhý podle nalezne jinak, potom takže postúpie třie nebo viece, a který bude viece mieti postaty, ten jest své právo obdržal. A oni ostanú bez základu, že neztratie, neb jsú žádného práva narčenie neuhaněli. My nazýváme to uhaněnie právo, ktož takto die: já zameci toto právo, neb nenie pravé, a dokládám se tu, kdež se mám s právem doložiti, to jest k té ruce, ot niež