uzříš.“

V úterý

Po tej noci nazajtřie v úterý Ježíš sě do Jeruzalema vrátil. Tu sě k němu veliký zbor mistróv sebral, s ním sě o hlubokosti hádajíce, tiežíc i otpoviedajíce, naň potupně volajíc, jeho velikú múdrost znamenajíc, vidúc, jenž proti němu nic neumějí, jedno nekázanú řěčí vytazují. Tu jim onu řěč pověděl, jižto píše svaté Čtenie, že otec hospodář pozval do své vinnicě rozličných dělníkóv v rozličné hodině, některých ráno, některých v třetí, v šestú, v devátú hodinu, jimžto všěm jednu otplatu dal, tak posledním jako prvním. Tu také ono psanie ve Čtení pověděné o těch, ješto biechu na svatbu zváni, i nepřišli, rozličně sě omluvili. Jeden řekl: „Ves jsem kúpil.“ Druhý řekl: „Oženil sem sě.“ Třetí řekl: „Kúpil sem voly.“ Když jim ta podobenstvie rozlíči, chtiec jeho v řěči popásti, otázanie učinichu a řkúc: „Jest li podobno dan dávati ciesařovi?“Odpovědě jim Ježíš: „Dajte ciesařovi, cožť jest ciesařovo, a cožť jest božie, bohu.“ Tu také jiní otázachu a řkúc: „Jedna žena sedm mužóv měla, tiežeme, kterého z nich žena bude v den súdný?“ Ježíš k tomu otpovědě: „Tam manželstvie třěba nebude, jedno věčná čistota u bozě.“ Tu jeho také mistr židovský otáza a řka: „Které jest najvětší přikázanie božie u Písmě?“ K tomu Ježíš otpovědě a řka: „Miluj svého hospodina ze všeho srdcě a svého bližnieho jako sám sě.“ To sě v úterý dálo. Rozličně tu mistry zahanbiv, takto k nim promluvi: „Juž mé viec tváři neuzříte“. To tak Ježíš rozuměti dal, že po umučení viec jeho neuzříte, jeliž v den súdný, když příde v svém blahoslavenství. Jemužto oni neurozuměli. Aj nikterý jeho pozvati nesměl.

Tu jda do Betanie, svým apoštolóm propovědě a řka: „Toto město i s chrámem bude rozrušeno.“ A to sě vše potom stalo