němužto Ježíš propovědě: „Petře, nebudeš se mnú cesty jmieti, točíž nebudeš li na duši obmyt, nebudeš se mnú v nebeském království bydliti.“ Tehda Peter jemu vece: „Hospodine, než bych byl ot tebe otlúčen, netoliko nóh, ale rucě i hlavu rač mi umyti.“

A když juž všěm apoštolóm nohy umy, za stól opět sě vrátil i poče k nim takto mluviti a řka: „Příklad sem vám ostavil, aby, jako já sem činil, též vy činili.“ A tu vzdech, poče k nim mluviti a řka: „Milí moji synáčkové, skoro ot vás juž pójdu, neb juž sě ta hodina blíží, v nížto prorazen, jat, svázán i ukřižován budu. Vy sě ote mne rozběhnete a jeden z vás mě proradí.“ To apoštolé uslyševše, zamútichu sě, rozličně sě omluvováchu a řka každý: „Zdali já sem, hospodine?“ Každý tu o sobě strachem mysléše, sobě neúfaje a řka: „Mistr náš božskú věštbu jmá, ač toho nynie úmysla nejsem, ale on to dobřě vie, budu li já ten.“ Jinak sě Judáš omluvi: „A zda […]text doplněný editorem“

[…]text doplněný editorem jemu a řkúce: „Jest li král židovský, nechajť sstúpí s křížě a uvěřímy veň.“ To vše, což hospodin trpěl jest, svatý Bernhart krátkými slovy vypravuje a řka: „Pomnieti budu, donavadž budu živ, na to úsilé, což jest jměl, běhajě i bdě i modle sě i pokušenie jmaje i postě sě i slzy své vypúštějě a posledy slova nepodobná slyšě, plvánie, zášijky i rozličné mučenie trpě. Bylo jest mučenie jeho tak rozličným užitkem plodictvie. A ten užitek jest trój: hřiechóv otpuštěnie a všie milosti otdánie a u věčnú slávu uvedenie. A to sě znamenává skrze ta slova, ježto sú napsána na kříži nad hlavú krále nebeského: Jezus Nazarenus, král židovský. Skrze to slovo Jezus znamenává se hřiechóv otpuštěnie, skrze to slovo Nazarenus znamenává sě milostivý davatel, skrze král židovský znamenává sě u věčnú slávu voditel, nebo, když tam budem uvedeni, všickni budem kralovati.“ O tom užitku praví