[…]text doplněný editoremi penieze měniechu a řka: „Duom mój duom modlitebný bude nazván. A vy ste z něho učinili jeskyni lotrovú.“ Divná božie moc, niktož jemu tehdy otmluviti nesměl, nebo, jakž praví svatý Jeroným, z jeho svaté tváři tak divný blesk pocházieše, ež ktož mu v tvář vzezřieše, inhed sě v tom vidění užasnieše. Ten den vešken svaté neděle v chrámě mnoho divóv učinil, nemocné uzdravil, běsy vyhnal, budúcie věci přědpoviedal.
Když sě v Jeruzalemě toho dne tak opozdi, ižádný ho ani jeho apoštolóv k stolu nepozva, neb tak bieše zápověd od starost i od židovských kněží, aby mu i krópě vody nepodali. Proněžto sě toho večera musil do Betanie vrátiti a tu sě u Lazařě a u Mařie Magdalény a u Marty pokrmiti a tu přěse vši noc z apostoly ostati.
O pondělí
Nazajtřie u pondělí z Betanie do Jeruzalema sě vrátil. Tu jsú k němu přivedli ženu v cizoloství nalezenú, chtiec jeho v něčem popásti. Byl li by ji v něčem otsúdil, aby řekli: Nemilostivý jest. Pakli by ji omluvil, řekli by: Našeho zákona přěstupník jest. Spasitel náš k zemi sě nakloniv, poče prstem na zemi psáti. Kaké jest to psanie, o tom staří mistři mluvie, že ktož na to písmo hlédal, ten všecky své hřiechy viděl. Protož Ježíš sě nadzved, k tej ženě propovědě a řka: „Niktož tebe neotsúdil, ženo?“ „Niktož, hospodine.“ „Ani já tebe otsúzi, jdi svú cěstú a neroď viece hřěšiti.“
Toho dne všecko v Jeruzalemě byl a niktož jemu kusa chleba nedal, kakž kolivěk pravý bóh i pravý člověk bieše, však veliký hlad Ježíš trpieše, opět sě večer do Betanie k matcě vrátil. A jenž bieše toho dne mnoho pracoval, vadě sě veš den s Židy, ničehož neokusiv, tak ve mdlobě u Betaní v dóm vstúpiv, k matcě své najprvé přistúpiv, propovědě: „Zdráva buď, matko milá.“ Matka k němu
