vláštním darem ote mne v své starosti nad vešken běh přirozený slovutný plod syna přijeli. I čiliť mi ješče nesnadno učiniti, a já vše stvořil slovem? Proč sobě to tak nesnadně myslíš?“ Slyšmy, co je k tomu anjel otpověděl: „To vědě, hospodine, jenž uzdraviti nedostatky přirozené móžeš i nemocné utrpenie a mdlého života údy v své navrátiti síly, bezdětinstva starost ku přirozenému plodu navrátiti. To jest tvého svatého božstvie mocí snadno učiniti, jakožto svědčie ony tři bezdětkyně, Sára, Anna a Rebeka, ješto sú byly bezdětkyně, potom jsú tvú svatú milostí k plodu navráceny. Ale dievcě poroditi bez muského dopuštěnie vyniká nade všě práva přirozeného běhu. Kakož tehdy dóstojnéj dievcě zvěstovati budu tvé v jejiem svatém životu počětie? Ano tebe všeho světa schrány obklíčiti nemohú, kakž tě pak schrání život dievčí? I čili ona snésti moci bude o sobě oheň horúcí tvého přěslavného božstvie?“ K tomu otpovědě hospodin: „Gabrieli, jakež si viděl Mojžiešóv keř na púšti, jenž ohněm hořě neshořal, takež ta má zvolená děvicě mým v její svatý život vstúpením ižádným činem nebude v životě uražena. Jdiž tehda, Gabrieli, a tej dievcě nebeskú přědivnú novinu nebeskéj rady dones. Nalezneš ji, anať u malém domku bydlí, avšakž již v nebeských sieniech kraluje i vévodí. Tehdy dávaji jí mého milého, jediného syna, aby byla tomu matkú, jemužto jsem já otec. Dievkú ji vizi, matkú ji čini, jméno jiej dávaji Porodnice. Avšak proto ostane v čistotě jejie čisté děvojstvo, a tak bude bez muského poznánie matkú tomu, jemužto jsem já božským činem otec, všemu světu k pomoci. Juž nebude nazvána Eva matkú všěch na světě přěbývajících, ale juž tejto dievcě chvála bude dávána z toho, co sě dobrého bude na nebi i na zemi dieti.“

Tehda anjel to poselstvie ot svaté Trojice přijem, k nebeskéj dievcě modlitebnému pokojíku sě přiblíživ, k niej přistúpiv a přěd ní s velikú ctí ukázanie nebeské jiej prořekl a řka: „Zdráva milosti plná.“ Tu praví svatý