skrzě ty mocné ciesařě Tita a Vespesiána. Když Ježíš do Betanie u večer přijide, jeho matka proti němu vynide, přituli jeho milostivě. Potom s ní sedl k večeři, tu viece slzy jeho matka než krmi jedla, a nic jiného nečinieše, než vždy jemu v oči hledieše. Na tej večeři Ježíš k apoštolóm neskrytě promluvil, kak má na smrt prodán i prorazen býti. Ó, přěhořká tvá, milá matko, večeřě, tak hroznú novinu slyševši! Tu praví svatý Anzelm: „By bylo Matcě boží toho věděti, jenžto měl jejie syna proraditi, na zemi byla by padla a řkúc: Smiluj sě nade mnú, nebožičkú, nad sirú, milý Judáši, žádáš li ote mne kakých peněz, chci ráda mýma rukama po všě mé dni dělati a tobě vešken nájem dáti.“ Proto jiej Syn boží toho zjěviti nechtěl, aby sě jí to nerušilo, což bylo všemu světu na spasenie o jeho umučení psáno. Ale ozřěv sě na ni toho večera, těmito slovy jie potěši a řka: „Matko milá, zajtřější […]text doplněný editorem“

„ […]text doplněný editorem prorokoval, juž duši mú i srdce mé ostrý meč krojí.“ V ten čas Maria Magdaléna s apostoly k niej přiběžechu, okolo nie všickni klekše, počechu ji těšiti a řkúc: „Ó, přěsmutná našě paní milá, neplač, utěš sě a otpočiň.“ Jimžto ona v tvář žalostivě vzezřěvši, plačíc a řkúc: „Asa vy mě, přětruchlú, v tom uslyšte, mého syna za to proste, by mne neostavil po sobě, ale mě s sebú do Jeruzalema na ty žalostivé hody pojal.“ Tehda všichni počechu prositi a řkúce: „Ó, hospodo přěmilá, rač v tom uslyšěti prosbu matky své!“ V tu hodinu na ni Ježíš žalostivě vzezřěv i poče slziti i vece k Mariji Magdaléně, k apoštolóm i k jiným anjelóm, ješto tu biechu, slova tato: „Libo mi, jakž prosíte. Mú matku s sobú pojmúce, za mnú do Jerusalema pójdete a tu dobřě uzříte, kak žalostivé hody mieti budete.“ V tu dobu jich také poče prositi a řka: „Mú milú matku vám porúčěji, o niej péči mějte a ji těšte, plakati nedajte. Neb