jeho v něčem popásti. Byl li by ji v něčem otsúdil, aby řekli: Nemilostivý jest. Pakli by ji omluvil, řekli by: Našeho zákona přěstupník jest. Spasitel náš k zemi sě nakloniv, poče prstem na zemi psáti. Kaké jest to psanie, o tom staří mistři mluvie, že ktož na to písmo hlédal, ten všecky své hřiechy viděl. Protož Ježíš sě nadzved, k tej ženě propovědě a řka: „Niktož tebe neotsúdil, ženo?“ „Niktož, hospodine.“ „Ani já tebe otsúzi, jdi svú cěstú a neroď viece hřěšiti.“

Toho dne všecko v Jeruzalemě byl a niktož jemu kusa chleba nedal, kakž kolivěk pravý bóh i pravý člověk bieše, však veliký hlad Ježíš trpieše, opět sě večer do Betanie k matcě vrátil. A jenž bieše toho dne mnoho pracoval, vadě sě veš den s Židy, ničehož neokusiv, tak ve mdlobě u Betaní v dóm vstúpiv, k matcě své najprvé přistúpiv, propovědě: „Zdráva buď, matko milá.“ Matka k němu promluvi a řkúc: „Synu milý, kaké mé zdravie býti móže, ano ty mé všecko zdravie, již sě ote mne dálíš. Již sem to jistě znamenala i slyšala, žeť jest o tobě lest skladena v Jeruzalemě, neb tobě Židé nenávist mají, tvé milosrdenstvie v nemilost obracují.“ Tehda Ježíš k svéj matcě propovědě a řka: „Juž vidíš, matko milá, juž sě o mně Písmo koná, jakžto David mým duchem prořekl: Darmo sú mě nenáviděli.“ To matka jeho uslyševši, k jeho nohám plačíci padla. V tu dobu svatá Maří Magdaléna a svatý Jan s jinými apoštoly přistúpivše, Matku boží s země zdvihše, s jejím synem k večeři vedechu, ano oba nic biešta nejědla. Po tej smutnéj večeři, jakžto staří mistři píší, bohu Otci chválu vzdachu, v súkromie sě spolu bráchu, vše větší stranu noci tej zvedešta u milostivém promluvení. An ji božsky těši, vida, ano ji smutek trápí, a tak řka: „Matko, kak sě velmi mútíš, v skořém časě mě slavně v utěšení