poselstvím k Mariji, k čistéj dievce, poslán.

Jemužto bóh Otec vnitřniej schráně svého tajenstvie poselstvie rozkázal. Jakžto praví svatý Augustin v jednom kázaní O zvěstování, pozval k sobě bóh Otec Gabriele archanjela a řka k němu: „Gabrieli, buď posel k přěpovýšené svatosti! Tobě samému zjěvuji to tajenstvie. Vizi, jež ten, jehožto sem k méj tváři podobna učinil, zastaral sě v hřiešiech, jehožto sem k světlosti stvořil, toho jest již zamračila dávná temnost. A toť pro jich veliký blud, nechtě, aby zahynuli, muši z svého mocného stolu dolóv spustiti a nad nimi sě smilovati skrzě mého milého syna na svět seslánie. Jdiž k dievcě s brzkostí, jiežto jmě jest Maria, jdiž k mého stola duostojnému přiebytku, jdiž k druhému na zemi nebi, jdiž k uochraně mé všie svatosti, jdiž k přězvolenému přiebytku narozenie mého, provolaj světu prvý hlas mé radosti.“ To rozkázanie anjel ot boha všemohúcieho uslyšav, počě v sobě mysliti a řka: „Toto poselstvie přědivné jest, nikda neslýchané a vyniká nade všě smysly i nade všě rozumy sahá, že ten, ješto v cherubínové opatrnosti přěhrozen jest, v serafínovém horúciem milování zřiedlnosti a ve všěch anjelských mocí přirození ijedniem rozumem neobklíčen jest, ten u přěpokornéj dievcě živótku přiebytek sobě jedná i pósobí. Kak to móž býti, by tak neobklíčená moc, jiežto veš svět smysly obklíčiti nemóže, by sě ta mohla tak u maléj schráně jejie svatého života schrániti?“ V niž dobu anjel tak mysléše, promluvi k němu hospodin a řka: „Co mysle, zamucuješ sě, zdali s nezdal prvého ote mne poselstvie u Zachařě? Čemu sě divíš, ó, Gabrieli, zdali nejsi prvé poslán k Sachařovi, aby jemu narozenie jeho syna Jana zvěstoval, jehožto s, ež tobě neuvěřil brzo, mluvenie moci zbavil? Zda sě to nedokonalo, co bylo v tvém poselství jemu slíbeno? Však s to dobřě věděl, ež ten starec a bezdětkyně jeho Alžběta