…letorzovité slovo, jak jsi počala býti břichatá, nic se nelíbíš. Neb tak praví, že není slušná věc, aby dítě od chudé sedlky pošlé mělo děditi a nad nimi panovati. Protož já to dítě, ač nerád, musím kázati utratiti, neb tak chtí páni a rytíři moji míti.“

Uslyšavši ty řeči od pána sveho paní Kryzelda, ač jí kolivěk na jejím srdci velmi těžko to bylo, však žadneho zámutku na sobě neokázala i řekla jest panu svému: „Pane milý, jáť jsem tvá i s tou malou dcerou mou. Učiniž s námi jakžkolivěk[56]jakžkolivěk: yakž koliwěk ráčíš[e]ráčíš] ráčij š a kterak se koli tobě líbí, neb jsem se tak na svém srdci[f]srdci] Srd y utvrdila, že což se kolivěk Tvé Milosti líbí, tomu se nechci protiviti.“

Když markrabě tak moudrou odpověd uslyšel od paní své, zarmoutilo se srdce jeho a jedva se zdržel od pláče, ale nedal toho na sobě znáti i vyšel ven od ní. A potom v noci poslal k ní posla sveho, jemužto své tajné věci svěřoval, aby vzal od paní dítě. Kterýžto když v noci přišel ku paní, řekl jí: „Paní milá, ty mně za zlé neměj. Pán muoj rozkázal mi dítě vzíti a zabiti.“ Tehdy Kryzelda, [B2v]číslo strany rukopisukdyž to uslyšela, jakžto veselou tváří (ale vnitř[57]vnitř: w nitř div že se její srdce žalostí nerozpuklo) bez všelikého vzdychání vzavši dítě i pohleděla ‹začátek komentované pasážena ně›konec komentované pasáže[58]na ně: naně a políbivši je, znamenavši znamením Kříže svatého. I dala je tomu služebníku řkouci: „Teď máš dítě. Učiniž s nim, cožť jest tvůj pán rozkázal. Toliko za to prosím, aby ho ptáci ani zvěř nesnědla, ‹začátek komentované pasáželeč by›konec komentované pasáže[59]leč by: lečby tak tvuoj pán přikázal, aby je zvěři dal.“

Tehdy služebník vzav dítě, donesl je k markrabovi. I pověděl mu všecko: kterak se paní k němu měla, když jemu dítě dávala, že jest s nim pokorně a beze všeho[60]všeho: ɓezewſſeho smutku mluvila. I pohnulo to knížecím[61]knížecím: Knijžetcým srdcem, avšak[62]avšak: A wſſak proto svého umyslu neproměnil, než uložil na své mysli více a ještě více pokoušeti pani své. I přikazal služebníku tomu, aby to dítě obvina dobře v čisté roucho i donesl k jeho sestře do Bononie. A přikázal mu pod hrdlem, aby ho pilen byl na cestě, aby se mu nic nepřihodilo. Neb měl markrabě v Bononí sestru za jedním hrabětem. A když ten služebník to vše učinil, což jemu pán jeho byl rozkázal, a do[B3r]číslo strany rukopisunesl