[B4r]číslo strany rukopisuněmu pani měla, když jemu dítě dávala. I přikázal markrabě služebníku svému pod hrdlem, aby tajně to dítě dopravil do Bononie a dal sestře jeho hrabince, aby ona ty děti se vší pilností chovala a dobrým mravuom učila.

Markrabě pak ve třinácti letech nemohl na své paní nic takoveho znamenati, aby se ona kdy zarmoutila[h]zarmoutila] zarmatila anebo[68]anebo: A nebo aby jemu v čem odporná byla, než vždycky byla k němu ochotnějši a jemu i věrnější.

Potom pak když již šlo dceři jeho[i]jeho] gəɦo na čtrnácté léto a pacholíkovi na desáté, i pustil markrabě Valtérus hlas, ‹začátek komentované pasážeže by›konec komentované pasáže[69]že by: Žeby mu toho líto bylo, ‹začátek komentované pasážeže by›konec komentované pasáže[70]že by: žeby sobě z tak chudého a sedlského řádu ženu pojal a ‹začátek komentované pasážeže by›konec komentované pasáže[71]že by: žeby ona byla příčina zmordování dětí jeho (neb se každý domníval, že jsou dávno zemřely). Vyšel také hlas takový mezi lidi, že kníže má listy a odpuštění od papeže, že muože svou ženu Kryzeldu od sebe odehnati a sobě jinou, mladší a urozenější pojíti. ‹začátek komentované pasážeUslyšavši to›konec komentované pasáže[72]Uslyšavši to: Vſlyſſawſſyto paní markrabova, a ač[B4v]číslo strany rukopisukolivěk na srdci vnitř z toho velmi tesklivá byla, ale však zevnitř žádného na sobě nikdyž zámutku neokazovala.

Tehdy v tom markrabě poslal k své sestře do Bononie, aby mu jeho děti poslala domuov. A tak již všudy po jeho zemích rozmlouvali, že knížeti nesou ‹začátek komentované pasážez dalekých›konec komentované pasáže[73]z dalekých: zdalekých krajin jinou ženu[74]ženu: Zienu, mladou, velmi krásnou a urozenou a že s ní její bratr mladší jede. I zavolal markrabě ženy své Kryzeldy a řekl jí ‹začátek komentované pasážepřede všemi›konec komentované pasáže[75]přede všemi: předewſſemi pány a služebníky takto: „Kryzeldo, že jsem s tebou tak dlouhý čas v manželství trval, toť jsem učinil ne pro tvé urození, ale více pro tvé mravy. A poněvadž se mým pánům nelíbíš, teď já tebe od sebe propouštím, nebo s povolením Otce svatého mohu sobě jinou ženu, urozenou a mladší pojíti, ‹začátek komentované pasážeod níž by›konec komentované pasáže[76]od níž by: odnijžby děti pošlé slušní dědicové po mně byly. A nic s sebou nebeř, ‹začátek komentované pasážeco by›konec komentované pasáže[77]co by: coɓy mého bylo, než kterak jsi vyšla z chalupy otce tvého, tak se k němu zase navrať, neb vím, že ještě otec tvůj hadry tvé chová.“ Odpověděla Kryzelda pánu svému pokorně a řekla: „Pane milý, znám to, že jest[78]jest: gť ‹začátek komentované pasáženaše manželstvo›konec komentované pasáže[79]naše manželstvo: naſſeManželſſtwo velmi nero[B5r]číslo strany rukopisuvné