[B7r]číslo strany rukopisumladou markrabinou a s jejím bratrem i s jinými pány a knížaty seděl za stolem a hodovali, markrabě zavolal Kryzeldy a pohleděvši na ni řekl jí ‹začátek komentované pasážepřede všemi›konec komentované pasáže[92]přede všemi: předewſſemi takto: „Kryzeldo, coť se zdá do této panny? Budu-li[93]Budu-li: ɓuduli já míti ctnostnou a pěknou ženu?“ Odpověděla jemu Kryzelda pokorně a řekla: „Ovšem[94]Ovšem: O wſſem, pane, neb se mně tak zdá, že na světě ani pěknější, ani poctivější není. Dajž vám Pán Buoh dlouhé zdraví! Ale však za jedinou věc Tvé Milosti prosím, aby této mladice nebodl tak tvrdými ostny jako mne, neboť jest tato mladší a rozkošnějí schovaná nežli já. A také by snad nemohla snésti takového protivenství, jakoť jsem já nesla.“ Tehdy markrabě vida takovou ustavičnost a trpělivost v tom velikém protivenství, nemoha se již déle zdržeti řekl k ní: „Dostiť jest již oznámena víra tvá, má nejmilejší Kryzeldo. Aniž já mním, aby pod nebem rovná žena tobě mohla nalezena býti, aby tak veliká protivenství ‹začátek komentované pasážesnesti mohla›konec komentované pasáže[95]snesti mohla: ſneſtimohla jako jsi ty přetrpěla.“ I upadl ji na hrdlo objav ji i řekl k ní: „Ty jsi má mi[B7v]číslo strany rukopisulá, jediná a najmilejší manželka. Jinéť jsem neměl ani do své smrti míti chci. A tato panna dcera má a tvá jest. A tento mládenec syn muoj a tvůj jest.“

Tehdy Kryzedla velikou radostí stála jakžto omámená i počala srdečně plakati a své děti bez přestání objímati. A tak hnedky ty urozené paní, kteréž tu byly, shlukši se k ní i svlékly z ní tu suknici hubenou a oblékly ji v krásné roucho, jakžto na kněžnu sluší. A měli z toho všickni radost nevymluvnou. I trvaly ty hody za mnohe dni.

Potom markrabě s svú milou paní Kryzeldou v bázni Boží živi byli a své poddané řádně a ve vší spravedlnosti řídili s svými dětmi utěšení majíc. Syna svého ještě živ jsa na svem místě postavil. Dceru vdal. A potom se ve cti sstarali i zemřeli a odpočívají v pokoji.

Amen.