[A4r]číslo strany rukopisuA když to uslyšel císař, přikázal vrátnému, aby byl předeň puštěn. A když byl Jovián před císařem, císař ‹začátek komentované pasážepřede všemi›konec komentované pasáže[17]přede všemi: předewſſemi otázal se ho řka: „Najmilejší, pověz mi, ‹začátek komentované pasážekdo si›konec komentované pasáže[18]kdo si: kdoſy ty a pro kterú jsi příčinu sem přišel.“ Řekl jemu Jovián: „Pane, jáť jsem císařem tohoto císařství a přišel jsem do panství svého[19]svého: ſwéo a k své císařové.“ Řekl císař všem tu stojícím: „Najmilejší, povězte mi pod přísahou, kdo mezí námi dvěma jest císařem a pánem vaším?“ Odpověděli všickni[b]všickni] wſſikni: „Ó pane, divná jest tato ‹začátek komentované pasážeotázka Vaše›konec komentované pasáže[20]otázka Vaše: otázkawaſſe. Nikda jsme toho zlosyna ani viděli, ani znali. Ty jsi vždycky byl naším císařem a ještě jsi.“ Řekl také k císařové: „Paní, pověz mi, znáš-li[21]znáš-li: znáſſli tohoto člověka?“ Odpověděla císařová: „Pane, i proč se takových věcí ‹začátek komentované pasážena mně›konec komentované pasáže[22]na mně: namně tížete? Však víte, že jsme již třidceti let spolu a měli jsme dítky.“ I řekl císař k Joviánovi: „Proto, žes se směl císařem jmenovati, vydávame na tebe takový ortel, aby byl přivázán koni k vocasu a tak smajkán. A budeš-li[23]budeš-li: budeſſli se kdy více císařem jmenovati, ohavnou smrtí umřeš.“ I přikázal, aby [A4v]číslo strany rukopisubyl k vocasu koňovi přivázán a smýkán a potom jest s hradu vyhnán. I řekl sám k sobě: „Zlořečený den, v němž jsem se narodil!“

A tu nedaleko[24]nedaleko: ne daleko od hradu bydlel jeden pousteník, jenž byl zpovědník jeho. I řekl Jovián sám k sobě: „Puojdu k svému zpovědníku a snad mne on pozná.“ A tak šel k svému pousteníku a tloukl na vokno. I řekl pousteník: „Kdo jsi ty?“ Odpověděl jemu řka: „Jáť jsem císař Jovián. Otevři mi, ať s tebou rozmluvím.“ A když pousteník otevřel vokno a vzezřev naň, hnedky zase zaklopil vokno a řekl: „Odejdiž, zlořečený. Všák nejsi ty člověk, ale ďábel[25]ďábel: Diáɓel v způsobu člověčím.“ Když to uslyšal Jovián, upadl na zemi a bradu svou škubal. A zkřikl hlasem velikým řka: „Běda mně! Co učiním?“ A zpomenuv na to, že jednu noc, když ležal na svém loži, bylo se pozdvihlo srdce jeho a byl řekl: „Jest-li[26]Jest-li: Geſtli jiný buoh nežli já?“ I tloukl po druhé na pousteníka a řekl: „Otče, prosím pro Buoh, zpovídaj mne. A nechceš-li[27]nechceš-li: nechceſſli mi otevříti, ale podiž k voknu ‹začátek komentované pasážea jáť›konec komentované pasáže[28]a jáť: ayáť se budu svých hříchuov zpovídati.“ Tehdy Jovián, když se zpovídal svých všech hříchův