do[B3r]číslo strany rukopisunesl to dítě k sestře do Bononie a poručil slovem markrabovým, aby je pilně chovala a ctnostem učila a aby žádnému o něm nepravila, ‹začátek komentované pasážečí by›konec komentované pasáže[63]čí by: čijɓy to dítě bylo.

V tom času Valtérus vždycky vzhlédal na svou paní, ‹začátek komentované pasážezdali by›konec komentované pasáže[64]zdali by: Zdaliby se v řeči nebo na tváři nebo v ochotnosti proti němu proměnila, ale neznamenal nikdá nic takového na ní ani ona[g]ona] o na ‹začátek komentované pasážeo tom›konec komentované pasáže[65]o tom: otom dítěti kdy jakou zmínku před svým pánem učinila. I podivil se velmi markrabě její ustavičnosti, nebo věděl dobře, že ona to dítě více nežli sama sebe milovala.

A když bylo po čtyřech letech, paní Kryzelda opět porodila krásného syna. I měl z toho kníže velikou radost a potěšení i všickni jeho poddaní. Potom pak, když již tomu pacholíkovi byly minulý dvě letě, opět markrabě chtě své pani zkusiti mluvil s ní týmž obyčejem jako i prvé, že páni jeho a rytíři nechtí tomu, aby dítě od chudé sedlky pošlé mělo děditi. „Protožť musím s nim učiniti jako i s prvním a musím je rozkázati zahubiti.“ I odpověděla pani Kryzel[B3v]číslo strany rukopisuda pánu svému jako i prvé řkouci: „Pane milý, což se kolivěk Tvé Milosti líbí, to i mně. Nebo jak jsem do tvého panství vešla a svou strhanou suknici s sebe před chalupou otce svého svlékla, tak jsem se své vuole odřekla, ale má vuole jestiť tvá vuole. A kdybych mohla tvou vuoli věděti prvé nežli pomyslíš, ‹začátek komentované pasážechtěla bych›konec komentované pasáže[66]chtěla bych: chtělabych vše ráda učiniti. Aniž jest smrt tak silná, aby mne mohla od tvé lásky odtáhnouti.“

A když jest uslyšal markrabě takovou víru a ustavičnost její, podivil se tomu velmi i zarmoutil se z toho a vyšed od ní. I zavolal prvního služebníka svého a poručil jemu, aby s tim pacholetem též tak učinil jako prvé i s dcerou byl učinil. Tehdy služebník přišed v noci k paní i rozkázal sobě syna dáti, že musí učiniti vuoli pána svého. Tehdy markrabina ‹začátek komentované pasážena svého›konec komentované pasáže[67]na svého: naſwého syna dlouho hleděla a políbivši ho a požehnavši znamením svatého Kříže i dala jej tomu služebníku prosíc ho, aby ho nedal ptakuom ani zvěři snísti.

I pověděl to vše služebník ten svému pánu: kterak se k