markra[A8r]číslo strany rukopisubě Valtérus kázal zhuoru troubiti a koně sedlati, aby ti všickni, jenž se byli sjeli, po jeho nevěstu s nim táhli. A tak když všickni hotovi byli, markrabě Valtérus nabrav s sebou pasův zlatých, věncův perlových, sukní krumplovaných a prstenuov zlatých[d]zlatých] Zatých kamením drahým ozdobených ‹začátek komentované pasážeetc.cizojazyčný text›konec komentované pasáže[44]etc.: eč I jeli.

A když přijel do té chudé vsi, v nížto panna Kryzelda s svým otcem bydlela, uzřev markrabě pannu Kryzeldu, ana nese vodu od studnice do své chaloupky, zavolav jí řekl k ní: „Panno, doma-li[45]doma-li: domali jest otec tvuoj?“ Kterážto lekši se převelmi nesměla pro stud očí pozdvihnouti, než s velikou pokorou odpověděla jemu řka: „Pane milý, jest.“ I řekl ‹začátek komentované pasážek ní›konec komentované pasáže[46]k ní: knij markrabě: „Kaž jemu ke mně.“ A když otec její vyšel k němu, markrabě ssedl s koně, ujav Jankolu za ruku i odvedl se s nim a řekl jemu: „Jankolo, víš-li[47]víš-li: wijſſli, že jsem já pán tvuoj a ty mne máš poslušen býti a ve všem mou vuoli naplniti? Protož tížiť se tebe, chceš-li[48]chceš-li: Chceſſli mne za zetě míti a chceš-li[49]chceš-li: chceſſli mi svou dcerku za manžeku dáti.“ A když to uslyšel Jan[A8v]číslo strany rukopisukola, lekl se náramně velmi a stál jakožto omámený a nemohl mu slova promluviti. Ale potom, když sám k sobě přišel, odpověděl jemu pokorně řka: „Milostivé kníže, ačkolivěk ta věc jest nepodobná a má dcera není Vás hodna, však ve všem staň se tak, kterak Vy ráčíte, jediné bude-li[50]bude-li: ɓudeli vuole dcery mé k tomu.“ I řekl jemu markrabě: „Poďmež spolu ‹začátek komentované pasážek ní›konec komentované pasáže[51]k ní: knij do tvé chaloupky, ať já s ní sám rozmluvím.“

A když přišli k ní do chaloupky, panna Kryzelda jsouc v strhané suknici, uzřevši kníže lekla se náramně velmi a povstala proti němu. Řeklo jí kníže: „Panno Kryzeldo, chceš-li[52]chceš-li: Chceſſli mou manželkou býti?“ Odpověděla jemu panna pokorně s studem velikým řkouci: „Pane milý, ač jsem kolivěk já chudá dívka Vás nehodná, však cožkolivěk Vaše Milost ráčíte ‹začátek komentované pasážese mnou›konec komentované pasáže[53]se mnou: ſemnau chudou dívkou učiniti, staň se tak.“ Řekl jí markrabě: „Panno Kryzeldo, jedinou věc od tebe žádám. Slibuješ-li[54]Slibuješ-li: Slibugeſſli mne ve všem poslušná býti a mne v ničemž do mé smrti nerozhněvávati ani se mně v čem protiviti?“ Tehdy Kryzelda pokorně a s studem velikým odpověděla knížeti […]text doplněný editorem[55]Folium B1rv se nedochovalo.